Spotřebitelský sentiment podle ukazatele od Evropské komise v únoru jen nepatrně vzrostl z -14,2 na -13,6 procenta. Jeho úroveň zhruba odpovídala konci roku 2020 a oproti předpandemickému období tak nadále byla výrazně nižší.
V případě indikátorů PMI (index nákupních manažerů, pozn. red.) v únoru došlo k mírnému zlepšení nálady v průmyslu, které ovšem bylo kompenzováno zhoršením v oblasti služeb. To se týkalo eurozóny i Německa, a kompozitní PMI tak v prvním případě zůstal zcela beze změny (na 50,2 b.) a v tom druhém jen nepatrně vzrostl (z 50,5 b. na 51,0 b.).
Zveřejněny byly také tuzemské indikátory ekonomické důvěry. Ten souhrnný v únoru jen nepatrně vzrostl z 97,4 na 97,8 bodu, a zůstal tedy pod svým dlouhodobým průměrem. Třetí měsíc v řadě došlo k poklesu spotřebitelského sentimentu, a to z 97,1 na 96,6 bodu. Jeho únorová hodnota byla dokonce nejnižší za poslední rok.
K tomu přispěly zejména zvyšující se obavy domácností ohledně vývoje ekonomiky v následujících dvanácti měsících. Zároveň s tím narůstají také obavy z vyšší nezaměstnanosti. Tento vývoj není pozitivním signálem pro další zvyšování spotřeby domácností, která by měla být tahounem letošního růstu tuzemské ekonomiky.
Pokles spotřebitelského sentimentu byl ale v únoru kompenzován růstem toho podnikatelského, který se zvýšil z 97,5 b na 98,0 b. Pomohly tomu zejména sektory stavebnictví a obchodu.
V případě stavebnictví by tak mělo jít o potvrzení probíhajícího obratu k lepšímu, na který ukazuje i rychlý růst stavební produkce v posledních měsících. K němu mimo jiného pravděpodobně přispívá oživení na nemovitostním trhu. Nálada v průmyslu se zlepšila jen nepatrně z 93,2 na 93,5 bodu, zatímco ve službách zůstala meziměsíčně beze změny.
Na finančních trzích přetrvával vliv politické nejistoty týkající se možného zavedení cel ze strany USA, nevyzpytatelných jednání kolem ukončení války na Ukrajině a výsledku německých voleb. Všechny tyto faktory samozřejmě neprospívají ani výše zmíněné náladě spotřebitelů a firem, a jsou významným faktorem přetrvávající nízké úrovně evropského ekonomického sentimentu.
Donald Trump tento týden pokračoval v sérii výroků, čeho všeho se mohou cla na dovoz do USA týkat. Na přetřes tentokrát přišla i cla na osobní automobily, kterých se Evropa obává. Americký prezident uvedl, že tato cla by se mohla pohybovat kolem 25 procent, více k tomu ale údajně řekne až začátkem dubna.
Hlavní měnový pár eura k americkému dolaru tak v průběhu týdne zaznamenal větší volatilitu, když se pohyboval v rozmezí 1,04-1,05 USD/EUR. Dolar ale nakonec v mezitýdenním srovnání skončil silnější pouze o 0,1 až 0,2 procenta. Kromě silných slov Donalda Trumpa totiž dění na politickém jevišti žádné reálné dopady v podstatě nemělo.
Zvýšená riziková averze na finančních trzích neprospívala středoevropským měnám. I jejich ztráty však byly spíše malé. Nejvíce vůči euru oslabil maďarský forint (o 0,2-0,3 %), který následovala česká koruna (ztráta ve výši 0,1-0,2 %).
Nejlépe dopadl polský zlotý, jehož kurz vůči euru zůstal téměř beze změny. Cena severomořské ropy Brent během týdne vzrostla o přibližně jedno procento, s cenou mírně nad 75 dolarů za barel.
Autor je ekonom Komerční banky
(Redakčně upraveno)
