V důsledku převisu poptávky nad nabídkou ceny a nájmy v hlavním městě meziročně vzrostly o sedm procent a bydlení zde i proto zůstává nejméně dostupné ve střední Evropě. A problémy s novým stavebním zákonem a digitalizací stavebního řízení naznačují, že se na tom v dohledné době nic nezmění.
Poptávka po novém bydlení v Praze prudce roste. Za první tři letošní čtvrtletí se v metropoli prodalo 5 350 bytů, což je dvojnásobek toho, co se zde ve stejném období prodalo loni. Za celý rok se očekává, že nové kupce v metropoli najde více než sedm tisíc nových bytů, tedy podobně jako v dosud rekordním roce 2021.
Nabídka ale rychle rostoucí poptávce nestačí. Ceny nových bytů proto začínají opět růst, a to dokonce rychleji, než se předpokládalo. Meziročně vzrostly zhruba o sedm procent a překonaly tak i tempo, které pro letošní rok predikovala Česká národní banka. A obdobným tempem meziročně narostlo i nájemné.
V poslední době bylo na trh uvedeno velké množství projektů, ani to ale nestačí. Navíc jde o odloženou nabídku z předešlých dvou let, a i ta se brzy vyčerpá. Zcela „impotentní“ povolování je hlavním důvodem současné bytové krize. Reálně hrozí, že ceny porostou ještě rychleji než dnes.
Problémem ale je, že se tyto byty kvůli nefunkčnímu systému povolování nových staveb nedaří v dostatečném počtu dostat na trh. Dlouhodobě se jich totiž v české metropoli povoluje jen kolem pět tisíc ročně, přitom potřeba hlavního města je minimálně dvojnásobná.
V Praze tak každoročně narůstá bytový deficit, který se již blíží stotisícové hranici. A výjimkou nebude ani letošek. Od ledna do září se podle Českého statistického úřadu povolilo 5 270 nových bytů v bytových domech a je tedy velmi pravděpodobné, že se počet povolených bytů za celý rok opět ani vzdáleně nepřiblíží potřebným deseti tisícům.
Dlouhodobě neutěšená situace s povolovacími procesy se promítá do postupného zhoršování dostupnosti bydlení v české metropoli. Jak ukazuje aktuální CG-Index, v Praze je nyní na koupi průměrného nového bytu o rozloze 70 m² třeba 14,7 ročních hrubých mezd. To je o pět ročních mezd více než kolik jich kupující potřeboval v roce 2014.
Bydlení v Praze je v tomto ohledu nejméně dostupné ze všech metropolí v okolí. A podle nedávno zveřejněné analýzy IPR je to stejné i u nájemního bydlení. Příliš naděje na zlepšení nepřináší ani současné problémy s náběhem nového stavebního zákona a digitalizace stavebního řízení. Ta měla původně začít fungovat již v roce 2023, nyní je předpoklad jejího plného spuštění v roce 2028.
To je neuvěřitelné zpoždění pěti let! Rychlejší povolování staveb a fungující stavebnictví je přitom v eminentním zájmu státu. Stavebnictví je totiž jedním z nejdůležitějších odvětví s obrovským multiplikačním efektem a do ekonomiky přináší každoročně stovky miliard korun. Je tedy jen těžko pochopitelné, že se státu tuto situaci dlouhodobě nedaří zlepšit.
Stát se svou neschopností zrychlit povolovací procesy sám střílí ne do nohy, ale rovnou do páteře. Jen z připravovaných bytů v Praze by na DPH mohl získat přes 175 miliard korun a další miliardy by mělo město na kontribucích. Obrovské škody a komplikace to přináší i byznysu. Ale hlavně to škodí kupujícím, pro které jsou byty zbytečně minimálně o 15 procent dražší.
Autor je zakladatel a šéf společnosti Central Group
(Redakčně upraveno)
