Jejich počet stále narůstá, přestože doba investicím na finančním trhu právě nenahrává. Akcie jsou jak na houpačce, investiční fondy právě tak, konzervativní dluhopisy se stávají předmětem spekulací a navíc ministr Andrej Babiš s vypsáním těch státních na rozdíl od svého předchůdce Miroslava Kalouska spíš váhá, než aby motivoval národ zainventovat budoucí prosperitu. Zlato je sice na dlouhodobých minimech, ale vražte tři čtvrtě milionu do kila něčeho lesklého. A zahraniční dividendové tituly? Tady už je na místě si najmout finančního nebo investičního poradce.

Co od takového poradce očekáváme? Odbornou radu šitou na míru naší peněžence, životnímu stylu i situaci, v níž se nacházíme, kvalitní servis a časovou i finanční úsporu. Měl by poradit, jakým způsobem a za jak dlouho dosáhneme na cíle, na které momentálně nemáme hotovost.

Najít finančního poradce není žádný problém. Poradci totiž už tradičně patří k nejaktivnějším marketérům, své klienty vyhledávají sami, mnozí je přímo loví. A tak hned na začátku může investor-nováček udělat zásadní a bolestivou chybu nebo trefu přímo do černého. Dobrý finanční poradce může být partner na celý život, ten špatný dokáže za pár týdnů sny proměnit v noční můry. Poradci se tomuto nařčení brání argumentem, že oni jen realizují přání a zadání klienta. Je to však samozřejmě alibismus, protože klient se v první řadě řídí jejich radami, proč by si je ostatně jinak najímal?

Nejjednodušší cesta, jak si najít svého poradce, je zeptat se ve své bance. Nejefektivnější je dát na doporučení známých, případně se poptat ve velké investiční společnosti. A nejriskantnější pak dát na reklamní kampaně. Trendy praktického finančního poradenství u nás se už nějakou dobu čím dál víc sunou od poradců při velkých bankách a pojišťovnách k soukromému sektoru, tedy k nezávislým poradcům. Vždy však platí, že finančního poradce by si měl zájemce o investování najít sám a velice si rozmyslet nabídky lovců z „ulice“.

Další zásadou je, že při pocitu nedůvěry k poradci není problém v bance nebo velké investiční společnosti žádat o změnu. Investiční účet zůstává vždy výlučným vlastnictvím klienta a je možné s ním nakládat bez ohledu na to, kdo s financemi radí. Je však třeba už při podpisu smlouvy dávat pozor na možnosti ukončení spolupráce, případné sankce a také na ustanovení o poplatcích, které mohou investování u konkrétních ústavů značně znevýhodnit.

Finanční poradce je totiž placen z poplatků, které provázejí prakticky všechny transakce, které pro klienta provede. Poplatek za nákup a někdy i prodej produktů nebo správa portfolia tvoří v případě bank či spořitelen až 3 % z investované částky a může se stát, že trhy sice utěšeně rostou, ale díky poplatkům se investor k zisku propracuje až za několik měsíců.

U investičních společností jsou poplatky odstupňovány podle bonity klienta, ve srovnání s bankami jsou obvykle zhruba čtvrtinové. Číhá zde však jiné nebezpečí. Některé společnosti totiž prosazují především produkty „spřátelených“ finančních institucí bez ohledu na to, co je výhodné pro klienta, protože jsou motivovány provizemi za prodej. Nechvalným příkladem soukromého investičního poradce je Lukáš Štork, který za devět let svého působení poškodil značné množství klientů a dostal za to od České národní banky pokutu ve výši šest miliónů korun.

Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že finanční investice jsou dlouhodobá záležitost a trhy se pohybují po sinusoidě. A záleží na tom, v jakém bodu křivky se právě nacházíme, abychom mohli objektivně posoudit výhodnost našich investic. Obecně platí pravidla, že v době, kdy je trh dole, nakupujeme, zatímco v době dobrých časů prodáváme. Jenže v mezidobí je trh tzv. rozkolísaný, takže musíme brát v úvahu i momentální výkyvy, a neexistuje investor, který by alespoň krátkodobě neprodělal. I proto je nutné rizikové investice vyvažovat konzervativními produkty a tzv. diverzifikovat své portfolio, tedy zahrnout do něj různě výnosné a tedy i rizikové produkty.

Krátkodobý pokles hodnoty investic není důvodem ke změně poradce. Oni sami ostatně říkají, že pokud narazí na bohatého investora, ten obvykle sám ví všechno o úskalí investic a trhu, protože jinak by si své peníze předtím nevydělal. Těm tedy neradí a jen realizují jejich záměry. Mnohem větší práce je s nováčky, kteří se o své investice logicky mnohem víc bojí, každou změnu kurzu emotivně prožívají a neuvědomují si základní rovnici, že čím větší vidina zisku, tím riskantnější cesta k němu vede.

Dobrý poradce se pozná především podle vytvoření osobního finančního plánu – kolik investovat, kam, na jak dlouho a s jakým předpokládaným ziskem. Dále podle sestavení vyváženého portfolia investic a schopnosti je operativně upravovat, snadné dostupnosti alespoň po telefonu a také podle toho, zda na pravidelných schůzkách má přehled o investicích svého klienta nebo je spíš udiven, kam se jeho konto od poslední schůzky pohnulo.

Finanční poradci už mají svou plnou právní odpovědnost: nové ustanovení občanského zákoníku definuje odpovědnost za škodu způsobenou odbornou informací nebo radou. Každý by měl nyní hradit škodu, pokud ji způsobí neúplnou či nesprávnou informací nebo škodlivou radou, danou za odměnu.