Za ztrátu a poškození zavazadel v letadle je odpovědný přepravce

Poradna

Českého turistu lze už na letišti rozeznat podle nejméně dvou znaků. Předbíhá ve frontě na odbavení, aby pak mohl dvě hodiny tupě zírat, než se ozve vyzvání k nástupu do letadla, kdy už se dá zase předbíhat. A po příletu se obvykle celá rodina nalepí k přepravnímu pásu, zkusmo bere do rukou zavazadla ostatních cestujících a nadšeně halasí, když se objeví konečně to jejich.

Za ztrátu a poškození zavazadel v letadle je odpovědný přepravce. Foto: Pixabay

Chce se napsat, že by se škodolibý člověk rád dočkal chvíle, kdy se to jejich zavazadlo jednou neobjeví, ale jednak je to velká zlomyslnost, protože ztráta zavazadla nebo i jeho pozdržení na cestě může dovolenou hodně zkomplikovat. A navíc se taková nepříjemnost může stát i nejzkušenějšímu a ohleduplnému cestovateli, takže ji raději nepřivolávat.

Komplikací je nejen to, že část dovolené budeme postrádat osobní věci nebo si poneseme kufr v náručí, ale také hrozí, že se v cizině nebo několik týdnů po návratu domů budeme dohadovat v cizím jazyce se zahraničními aerolinkami. Při cestě na dovolenou si totiž na rozdíl od cestovky dopravce si nevybíráme, toho nám přidělí právě cestovní kancelář. A letecký přepravce je odpovědný za zavazadla od jejich převzetí po odevzdání.

Co tedy dělat, když z přepravního pásu zvedneme kufr bez ucha nebo s utrženým kolečkem? Nahlášení reklamace je nutné neodkládat a ideálně ji sepsat ihned po příletu na letiště, tedy už v cizině. Reklamaci sice lze uplatnit do sedmi dnů od zjištění škody, ale případné dodatečné hlášení z domova je už složitější.

Reklamace se podává na příslušné přepážce přímo na letišti. Tam se však turista může dočkat nemilého překvapení, že mu sice předají formulář, případně pomohou s vyplněním, ale nebude jaksi u koho konkrétního náhradu škody nebo zajištění zavazadla reklamovat. Častou výmluvou pracovníků reklamačního oddělení totiž bývá, že letecká společnost, s níž jste přicestovali, nemá na příslušném letišti zastoupení. A tudíž si formulář vezměte, zjistěte si kontakty a stížnost adresujte letecké společnosti.

Není to správný postup a turista se musí bránit. Náhradu škody mají za povinnost vyřídit pracovníci reklamačního oddělení na každém letišti. Pokud odbavuje klienty i malá společnost, musí mít na onom letišti tzv. handlingového partnera. A ten je odpovědný za vyřizování takových věcí. Není možné odkázat klienta, aby si zjišťoval kontakty a s aeroliniemi to vyřizoval sám.

Že základní pravidla platí obdobně prakticky všude bez ohledu na právní systémy zemí cestujícího, přepravce či cestovní kanceláře, zajišťuje Montrealská úmluva, která je předpisem mezinárodního práva. Podle ní je letecký přepravce odpovědný za zavazadla od jejich převzetí po odevzdání. Poškození zavazadla musí cestující nahlásit do 7 dnů od příletu. U zpožděného zavazadla se lhůta pro uplatnění prodlužuje na 21 dnů. Výše náhrady škody vzniklé poškozením nebo zpožděním zavazadla je úmluvou omezena v přepočtu na zhruba
1200 euro.

Může se však stát, že přepravce neodmítne přímo odpovědnost za vzniklou škodu, ale požaduje další údaje (vyjádření opravny či prodejny kufrů), nebo svaluje vinu na personál letiště apod. Zkrátka před poškozeným se objevují takové komplikace, že se mu zdá jednodušší nad celou záležitostí mávnout rukou.

Pak se nabízí možnost obrátit se na cestovní kancelář a požadovat náhradu vzniklé škody na základě smlouvy o zájezdu. Z ní by totiž mělo vyplývat, že cestovka nese odpovědnost i za další subjekty poskytující v rámci smlouvy služby, tedy v tomto případě za přepravce. Rovnou na cestovní kancelář je pak výhodné se obrátit rovnou v případě, že jste na dovolenou cestovali charterovým letem, který objednává právě cestovka a měla by tedy přebrat také odpovědnost za škodu způsobenou klientovi. A poslední možností je samozřejmě soud. Buď příslušný sídlu dopravce, nebo příslušný místu příletu.

V případě, že cestující po příletu zjistí, že má poškozené zavazadlo a ztratily se mu z něj cenné věci, má nárok na odškodné. Výši nároku je však třeba do sedmi ní doložit doklady o hodnotě věcí – ideální jsou účtenky. Zpožděné zavazadlo reklamujte písemně u dopravce do 21 dnů od převzetí. Požadovat lze náhradu nákladů za věci, které si cestující musel nutně zakoupit, například hygienické potřeby, plavky na dovolené nebo oblek při cestě na pracovní jednání.

Za ztracené se považuje zavazadlo, které není nalezeno do 21 dnů od příletu. Požadovat lze náhradu škody za samotné zavazadlo i za veškeré obsažené věci. Právo na náhradu škody se promlčuje dva roky ode dne příletu, výši nároku je rovněž třeba doložit.

V případě, že měl klient sjednané připojištění, součástí pojistky obvykle bývá i poškození nebo ztráta zavazadel. V takovém případě jednání s leteckou společností nebo cestovní kanceláří přebírá pojišťovna.

Ta by vám měla uhradit škodu. Ovšem ne vždy a ne celou. Pojišťovny mají totiž nastaveny pojistné limity a seznámit byste se měli i s výlukami, na které se pojištění nevztahuje. Některé pojišťovny dokonce možnost pojistit se proti ztrátě zavazadla odmítají v případě letecké přepravy s tím, že je třeba škodu uplatňovat pouze u přepravce. Jiné zavazadla přepravovaná letecky pojistí, ale mohou mít zase jiná omezení.

Pojištění zavazadel je však možné sjednat pouze jako připojištění k cestovnímu pojištění, samostatně je možné je uzavřít pouze na cesty po tuzemsku. Pojištění zavazadel se vztahuje na zavazadla a věci osobní potřeby, jež pojištěný přímo vlastní, popřípadě na věci, které si prokazatelně během cesty pořídil. Naproti tomu se nevztahuje na drahé kovy, perly a drahokamy, peníze, platební karty, letenky, jízdenky. Pojištěny obvykle nejsou ani cestovní (resp. osobní) doklady.

Aby vyřízení pojistné události proběhlo hladce, je nutné se řídit požadavky pojišťoven. K oznámení o škodní události musí klient předložit doklad o pojištění, policejní zprávu, originály nabývacích dokladů (případně podrobný seznam věcí s uvedením jejich pořizovací ceny a stáří). Také se doporučuje uchovat poškozené zavazadlo pro případnou prohlídku věci likvidátorem pojišťovny.

K poškození, ztrátě nebo odcizení zavazadla však nemusí dojít pouze na letišti, ale také např. při živelní události, loupeži nebo vloupání do ubytovacího zařízení, při loupežném přepadení, vloupání do vozidla, pokud byla věc uzamčena v zavazadlovém prostoru, či v důsledku dopravní nehody. I pro tyto případy je možné se pojistit a vždy platí, že je třeba se důkladně seznámit se zněním smlouvy a hlavně se zajímat o pojistné limity a výluky.

Pojištění se totiž obvykle nevztahuje na odcizení věcí či zavazadel ze stanu či neuzamčeného auta. Některé pojišťovny neuhradí škodu, pokud je zavazadlo poškozeno nebo odcizeno v době, kdy bylo předáno do úschovy zavazadel. Nebo pokud ke krádeži věcí ze zavazadlového prostoru řádně uzamčeného auta či přívěsu dojde mezi 22. hodinou večerní a šestou hodinou ranní.

Cestovat o prázdninách se však dá nejen letecky a do zahraničí. Oblíbenou aktivitou jsou dětské tábory. Je však překvapivé, jak snadno rodiče svěřují své ratolesti cizím lidem a ještě si za to připlatí. Jak tábory vybírat, na co si dát pozor a co kontrolovat, vám poradíme za týden.

Zavřít reklamu ×
  1. Naučte se rozlišovat pojmy dopravce a přepravce. Rozdíl mezi nimi je dost podstatný. Dopravce je poskytovatel služby (tj. aerolinky), přepravce je uživatel služby (tj. cestující)! Neboli první zásadní chybu máte už v nadpisu článku.

Napsat komentář: KamSsa1 Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Cestování

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Jaká je budoucnost výškových dřevostaveb v Česku?

Analýza
V České republice stále platí zastaralá norma omezující výšku dřevostaveb na devět, respektive dvanáct metrů. Legislativa by se však měla brzy změnit. S ohledem na nespornou ekonomickou výnosnost projektů chtějí developeři stavět minimálně osmipatrové stavby (22,5 m), s výhledem do budoucna až osmdesátimetrové projekty, a to tzv. inženýrským způsobem.