Posmrtné putování Dante Alighieriho aneb Jak mniši okradli zloděje s papežským dekretem

Který květnový den roku 1265 se Dante Alighieri, italský velikán světové literatury, ve Florencii narodil, není známo. Ví se však poměrně přesně, že zemřel – pravděpodobně na malárii – v noci z 13. na 14. září 1321 v severoitalské Ravenně. A tam jsou také uchovány jeho ostatky dodnes. Byli jsme se podívat na některá z míst, kde byl básník v posledních téměř sedmi stech letech pohřben.
V roce 1791 byly Danteho ostatky umístěny v hrobce, která byla na jeho počest vybudována v těsném sousedství dnešní basiliky sv. Františka. Foto: FAEI.cz

Hrobku Dantemu vybudovali také v rodné Florencii ve františkánském kostele Santa Groce, ale jeho ostatky zde nikdy nespočinuly. Přestože o to florentinští v minulosti velmi stáli. A mimochodem – v Santa Groce jsou pohřbeni další velikáni italské historie: Michelangelo Buonaroti, Niccolo Machiavelli, Galileo Galilei či Gioacchino Rossini. A Dantemu, na straně druhé, nebylo souzeno, aby spočinul na jediném místě navěky. Jeho posmrtné putování nese prvky dobrodružného čtení.

Dante, jenž v Ravenně prožil poslední roky svého života a dokončil zde své vrcholné dílo „Comedia“ (přívlastek „božská“ k němu přidal až později renesanční básník a novelista Giovanni Boccaccio – pozn. aut.), byl původně s veškerou pompou pohřben už den po skonu v San Pier Maggiore (nyní bazilika sv. Františka, která je na seznamu Světového dědictví UNESCO jako jedna z osmi památek architektury raně křesťanského období v Ravenně – pozn. aut.).

Jeho tělo bylo uloženo do mramorového sarkofágu, kde zůstalo dalších více než 150 let.

Je ironií osudu, že Florencie, která Danteho během jeho života vykázala do exilu, zabavila mu veškerý majetek a pod hrozbou upálení mu zakázala vrátit se do rodného města, později velmi stála o návrat jeho ostatků. Poprvé to bylo 75 let po básníkově smrti. V roce 1396 Ravenna řekla ne. V 1430, Florencie žádala znovu. A Ravenna znovu odmítla. V roce 1476 se Florencie pokusila potřetí a potřetí ji Ravenna odmítla.

Papežský dekret

Vypadalo to tedy spíše jako posměch, když se guvernér Ravenny v roce 1483 rozhodl, že nejznámější mrtvola města by měla zaujmout výraznější postavení. Ten rok byl Danteho sarkofág přesunut na druhou stranu kláštera a sochař nad něj vytvořil mramorový reliéf básníka při práci. To bylo poprvé, co byly ostatky italského velikána po více než 160 letech od jeho skonu přesunuty na jiné místo.

A nemělo to být naposledy. Vlivná florentská republika totiž záhy získala mocnou zbraň. Giovanni di Lorenzo z rodu Medicejských byl v roce 1513 jmenován papežem Lvem X. To, co nedostalo Danteho rodné město, mohl požadovat papežským dekretem. A stole se. O několik let později, v roce 1519, na žádost florentských intelektuálů a umělců udělil Lev X svým spoluobčanům povolení vyzvednout v Ravenně básníkovy ostatky.

Poprvé byl Dante pohřben v kostele San Pier Maggiore, nyní basilice svatého Františka. Chrám byl v minulosti často přestavován – naposledy před sto lety, kdy z něj bylo odstraněno vše barokní a kdy byl obnoven do podoby, která se co nejvíce blíží původní stavbě z poloviny 5. století. Foto: FAEI.cz

Zloděje okradli mniši

Delegace dorazila do kostela San Pier Maggiore s vahou katolické církve a jedné z tehdy nejmocnějších rodin v Evropě. Delegáti nařídili otevření sarkofágu, ale Danteho pozůstatky tam nebyly. Hrobku, jejíž obsah měl být s papežovým požehnáním ravennským ukraden, předtím nikým nezpozorováni „vykradli“ františkánští mniši, kteří pak Danteho ostatky za zdmi kláštera žárlivě střežili dalších téměř 160 let.

Dne 18. října 1677 je mnich jménem Antonio Santi vložil do dřevěné truhly (víme to, protože o tom zanechal zmínku), která pak byla od roku 1791 umístěna v mauzoleu, jež bylo na básníkovu počest vybudováno v těsném sousedství kostela San Pier Maggiore. Ale ani zde Dante neodpočíval dlouho. Další hrozbou pro jeho ostatky byl Napoleon, jenž se v roce 1805 prohlásil císařem Francie a králem Itálie a okupoval sever Apeninského poloostrova včetně Ravenny.

Danteho hrobka je italskou národní památkou a vstup do ní není zpoplatněn. Otevřena je celoročně od úterý do pátku v době od 10 do 16 hodin, uzavřena je každé pondělí a 25. prosince. Foto: FAEI.cz

Pod vavřínovými keři

Tak, jak napoleonští vojáci rabovali církevní majetek na svém novém území, františkánští mniši se připravili na nedobrovolný odchod z kostela San Pier Maggiore (vrátili se do něj až v roce 1949) a Danteho ostatky v dřevěné kazetě zazdili v roce 1810 ve zdech basiliky. Když se slavilo pěti sté výročí básníkova úmrtí, Florencie si opět dělala nárok na Danteho ostatky a vybudovala básníkovi hrobku v již zmíněném kostele Santa Groce. Po několik desetiletí v devatenáctém století tak měl Dante dvě hrobky, ale nespočíval ani v jedné z nich.

Až v roce šestistého výročí jeho narození, v roce 1865, zazděné ostatky objeví zcela náhodou restaurátoři – přesněji všímavý student, který si všiml nápisu „Dantis ossa“ (Danteho ostatky) na dřevěné kazetě. Jenže ani pak Dante nenalezl klidu. Jeho další „zastávkou“ na posmrtné cestě byl prostý hrob pod vavřínovými keři v parku sousedícím s basilikou a doslova pár metrů od hrobky, kam byly ostatky umístěny koncem března 1944, aby unikly možné zkáze při bombardování města. Do své hrobky – nenápadné jednoduché stavby čtvercového půdorysu s malou kopulí v neoklasicistním stylu – se Dante vrací až těsně před Vánoci 1945.

V mauzoleu, nad jehož vstupem je nápis „DANTIS POETAE SEPULCRUM“ (Hrobka básníka Danteho) neustále hoří na strop zavěšená lampa z 18. století, která se plní olivovým olejem z toskánských kopců. Ten každoročně v září věnuje básníkově památce jeho rodná Florencie. Florentinští už vědí, že nejlépe bude básníkovi tam, kde si jej vážili nejvíce už za jeho života.

Na konci druhé světové války odpočívaly Danteho ostatky zakopány v zemi a v bezpečí pod vavřínovými keři v parku přiléhajícímu k basilice a doslova pár metrů od hrobky z roku 1791. Místo dodnes označuje malá pamětní deska. Foto: FAEI.cz

Sdílet:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Další z rubriky Lidé a společnost

Jak Češi vnímají nevidomé?

Většina z nás nemá konkrétnější představu o tom, jak se žije zrakově postiženým. A většinou nemáme ani ponětí o tom, kolik lidí s tímto handicapem mezi námi žije. Podle údajů Světové zdravotnické organizace je na …

Nobelova cena za ekonomii oceňuje boj s chudobou

Nobelovu cenu za ekonomii má po včerejšku 84 lidí, stále živých či již zemřelých. Počet žen mezi nimi se rozrůstá z jedné na dvě. V příštích letech jich zřejmě bude dále přibývat.

Nejčtenější

Nechcete už pracovat? Začněte počítat…

Už se vám nechce pracovat, protože jste se podle vašeho mínění už napracovali dost? Pak je ta správná chvíle spočítat si, zda máte nárok na starobní důchod, případně předdůchod či předčasný důchod. Pokud ještě ne, …

Do důchodu v 65 letech. Nebo bude všechno jinak?

Čím jsme starší, tím více vyhlížíme magickou hranici 65 let, kdy budeme moci začít čerpat starobní důchod. Finanční prostředky, které jsme každý měsíc či jednou za rok platili státu, se nám konečně začnou vracet a …
Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Partneři Portálu

NOOL
Rolovat nahoru