Jestliže se říká „A“, je třeba říci i „B“ – a to je práce pro ekonoma. To „B“ už zdaleka tak příznivé není. Vždyť letos v červenci, čili podle nejnovějších dat, která máme k dispozici, oproti červenci 2021, tedy před nástupem inflační vlny, potraviny zdražovaly.
Brambory o 50 procent, máslo o 43 procent, vejce o 42 procent, mléko o 28 procent, mouka o 27 procent, hovězí o 24 procent a eidam o 22 procent. Základní potraviny jsou tedy dle Českého statistického úřadu stále o desítky procent dražší v porovnání s dobou těsně předtím.
Tedy než v druhé půli roku 2021 začaly výrazně růst ceny energií a vzedmula se mimořádná inflační vlna let 2022 a 2023, umocněná dopady války na Ukrajině. Potraviny jsou o desítky procent dražší přesto, že letos u nich došlo ke snížení DPH.
To, že jsou nyní ceny meziročně, v porovnání s inflační vlnou uplynulých dvou let nižší – dokonce nejvýrazněji v EU či OECD – neznamená žádné dlouhodobé zlevňování.
Spíše to odráží fakt, že v Česku ceny potravin narostly v uplynulých letech citelně výše než v průměru v EU, takže nyní z této výšky mají také kam klesat, ba padat.
Proto pozorujeme pokles, o němž referuje tisk nebo premiér, který v EU v průměru nenastává. To však jen proto, že v EU v průměru ceny potraviny předtím ani nevystoupaly do takové výšky jako v Česku. Česko si „vyšláplo na horu, zatímco EU jen na kopec“. Takže je zřejmě, že v Česku bude nyní cenový sešup strmější než mnohde jinde, stejně jako je sestupování z hory prudší než jen z kopce.
Přesto ani po zmíněném letošním snížení DPH stále ani vzdáleně nedoklesaly a nedopadaly do blízkosti úrovní roku 2021, který byl posledním před vzedmutím mocné inflační vlny.
Určitý další prostor ke zlevňování potravin v obchodech tudíž stále existuje, ačkoli ceny přímo na úroveň roku 2021 už pochopitelně neklesnou. V mezidobí totiž nezvratně narostla cena energií, lidské práce – čili mzdy – a dalších položek.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
