Pojďme se ale podívat na to, jak destruktivní byly povodně, které jsme již v minulosti zažili, jak ty se podepsaly na zničení majetku. Pohled do národního účetnictví odhalí, že ztráty z katastrof, kam u nás téměř výlučně patří povodně, byly výrazné v letech 1997, 2002, 2010 a 2013.
Nejvýraznější snížení hodnoty aktiv bylo zaznamenané v roce 2002, kdy přesáhlo 23 miliard korun v tehdejších cenách. Zničeno tak bylo 1,6 promile hodnoty veškerých nefinančních aktiv. V roce 1997 to pro srovnání bylo 0,5 promile, v roce 2013 pak 0,6 promile.
Ze sektorového pohledu relativně nejvíce minulé záplavy dopadly na nefinanční podniky, v roce 2002 pak poměrně výrazně i na sektor vládních institucí.
To bylo do značné míry dáno tím, že se tehdejší povodně ve větší míře týkaly jednak infrastruktury a jednak Prahy, kde se vládní sektor významně koncentruje. Dopady do sektoru domácností byly z národohospodářského pohledu relativně mírné, když podíl ztrát z katastrof na nefinančních aktivech v letech 1997 i 2002 činil 0,1 promile.
Pohroma již byla dokonána, nyní je otázka, co bude dál. Z ekonomického pohledu je po přírodních katastrofách často patrný efekt J-křivky. Bezprostředně po nějaké takovéto události je v důsledku ochromení výroby u podniků, které byly nepřízní osudu postiženy, dopad samozřejmě negativní.
K tomu je třeba přičíst fakt, že domácnosti se v prvé řadě musejí postarat o sebe, své nejbližší, jakož i o záchranu majetku před nastalými škodami, a nejsou tedy zapojeny do pracovního procesu.
Postupem času ale převáží efekt obnovování povodněmi zničeného majetku a infrastruktury, což bude mít pozitivní dopad do hospodářského růstu. Jak silný tento efekt bude, to se ale v této chvíli opravdu předjímat nedá.
Autor je hlavní ekonom Komerční banky
(Redakčně upraveno)
Takže povodně rozhýbají naši ekonomiku. No HURÁ! Vejmnělek na to kápnul!