Pozor na dopady vývoje ve tvaru K. Rýsuje se scénář dokonalé inflační bouře

Analýza
Proč právě písmeno K definuje společnost, ekonomiku, politiku i trhy?  Jak tento nový makroekonomický model ovlivňuje tvorbu portfolia do budoucna?
Rýsuje se scénář dokonalé inflační bouře. Ilustrační foto: Depositphotos.com

Na dlouhou, předlouhou dobu jsem se odmlčel, protože jsem se věnoval hlavně zákulisní práci na vývoji vlastní verze stoletého portfolia Christophera Cola z Artemis Capital Management, což je dle mého názoru nejlepší a „nejinovativnější“ dílo, jaké jsem v oblasti správy portfolií za celá desetiletí viděl.

Uvozovky používám proto, že Chrisova práce vlastně představuje krystalizovanou moudrost, kterou staří makroekonomičtí harcovníci mého typu dávno znají, protože věří ve „skutečnou diverzifikaci“ jako nejlepší prostředek ke zlepšení celkových výsledků.

Odklon od těchto starých dobrých zásad začal před dvaadvaceti lety, když maestro Greenspan (pozn. red. Alan Greenspan byl v letech 1987-2006 předsedou americké centrální banky, Fed) v roce 1998 zachránil Long Term Credit Management Hedge Fund, a pokračoval i v roce následujícím.

Tehdy se prosadila nechvalně proslulá myšlenka známá jako „Fed put“ a s ní přišel nástup „nezodpovědných“ trhů. Greenspan a jeho následovníci jsou tím nejhorším, co se volnému trhu a určování cen kdy stalo. Bez debaty.

Fed put a víra v něj znamenají, že mohou finanční instituce už od roku 1998 bez obav riskovat, sklízet veškeré potenciální výhody a zároveň se vyhýbat případným nevýhodám, protože vědí, že když to nevyjde, vždy je někdo zachrání.

Ale i toto paradigma brzy skončí v propadlišti dějin, protože nejnovější gigantická verze Fed putu, která má pomoci vyřešit krizi kolem covidu-19, rozštěpila naši společnost vedví – a to doslova, protože výsledkem je takzvané zotavení do K. Myslím, že žijeme ve světě, který má tvar K obecně, nejen pokud jde o ekonomické zotavení, což znamená, že model ve tvaru písmene K dokáže vysvětlit také politiku, trhy a sociální napětí.

Svět ve tvaru K znamená, že se nůžky rozevírají a čím dál větší část prostředků – více než kdy dříve – patří čím dál menší skupině, což odnáší rostoucí procento někdejší střední vrstvy společnosti. Kdyby byl Karl Marx ještě naživu, určitě by cítil zadostiučinění.

PSALI JSME:
Černá labuť je tu, jmenuje se koronavirus

Tím nechci říct, že by měl pravdu – problémy sice dokázal popsat vcelku výstižně, ale způsob, jakým je chtěl řešit, byl naprosto pomýlený. Spíš jde o to, že pokud má tržní ekonomika (což je výraz mnohem přijatelnější než negativními emocemi nabité slovo „kapitalismus“) přežít, přišel čas vstát a začít něco dělat.

Covid-19 přinesl urychlení již existujících trendů, ať už jde o antiglobalizaci, rozpad mezinárodní spolupráce a multilaterálních institucí, růst nacionalismu, nedostatek soukromí, protiústavní zákazy vycházení či rostoucí nerovnost. Kromě tohoto ovšem za sebou nechává obrovský počet mrtvých lidí, organizací, malých a středních podniků i celých kategorií podnikání.

Myslím, že politikům ani stratégům ještě nedošlo, že otázka, kterou si musíme klást, nezní, kdy se svět a ekonomika vrátí zpět do předcovidového normálu, ale spíš následovně: Jak vytvořit nový systém stojící na volném trhu a určování cen na základě nabídky a poptávky, systém, který lépe určuje alokaci prostředků a mezní užitek peněz, a hlavně systém, který bude celkově spravedlivější?

PSALI JSME:
Zoufalá situace si žádá zoufalou politiku

Nezapomínejme, že právě na spravedlnosti stojí vzájemná spolupráce při dodržování společenských zákonů a norem. Zákony a normy chování jsou respektovány jen tehdy, pokud jsou dlouhodobě považovány za spravedlivé a nestranné. Pokud se z nich spravedlnost vytratí, můžeme očekávat společenské nepokoje.

Jednotlivci by rozhodně měli mít právo zbohatnout, ale společnost musí lidi vzdělávat a zajistit rovná práva a příležitosti pro všechny své členy nezávisle na rase, pohlaví a vyznání. Globalizace přitom nedokázala nijak zmírnit dopady toho, že ekonomické zisky z „dělby práce“ plynou jen několika málo jednotlivcům.

Nový „platformový model“ ekonomiky pozdního informačního věku, kdy firmy vytvářejí monopolistické struktury, znamená, že vítěz bere vše a zbytek má prostě smůlu, což obrovské části světové populace brání v sociální mobilitě či dokonce v základní participaci na reálném růstu HDP na hlavu.

Technologie nezpůsobují jen zastarávání jednotlivých pracovních míst, ale celých druhů zaměstnání. Rekvalifikace je nedostatečná a někdy přímo nemožná. Zároveň se společnost po celou dobu snaží udržet stávající pracovní místa, místo aby vytvářela nová.

Jak se tedy vývoj ve tvaru písmene K projeví na trzích a změní priority při tvorbě portfolií?

Volatilita zůstane vysoká a ještě se dál zvýší. Entropie znamená, že má „systém“ konstantní potenciální energii. Zvenčí může vypadat stabilně, ale uvnitř se bude jeho energie přelévat a nakonec se uvolní ve formě politických zmatků, nepředvídatelných změn pravidel, zvýšené regulace (když vláda nabídne úvěry, výhodnější podmínky či podporu, bude to vždy něčím podmíněno – a podmínky = regulace) a nejistoty do budoucnosti. Jakmile začnete měnit pravidla, přichází volatilita.

Inflace. Index spotřebitelských cen se sice nijak zvlášť nezvýšil, ale všimněte si, že jsou teď místní dodávkové služby dražší, než před nástupem pandemie a za dezinfekci či zdravotnické pomůcky a služby platíte jako mourovatí. Že chce vláda „strategicky“ omezit riziko nedostatku roušek, dezinfekce, technologií, nemocničních lůžek apod. Je to všechno promyšlené, ale zároveň je to všechno dražší – mnohem dražší.

Když k tomu připočtete roztržku mezi Čínou a USA, monetizaci státních dluhů prostřednictvím centrálních bank a budoucí nabídkové šoky v energetice (protože současné nízké ceny znamenají, že se neinvestuje do budoucích kapacit), rýsuje se nám tady scénář dokonalé inflační bouře.

Základní modely rozdělení portfolia mezi akcie a obligace jsou mrtvé. Celé biliony dolarů byly investovány podle modelu, který doporučuje uložit 60 % prostředků do akcií a 40 % do obligací (i když dnes už je to spíš 80 a 20) a který vládne už od roku – ano, uhodli jste – 1998. Proč dnes tato portfolia čelí hrozbě bezprostředního zániku?

Výnosy z aktiv s pevným úročením se přiblížily „absolutní nule“, což znamená, že nenabízejí žádnou diverzifikaci a minimum výhod a rizika pozitivně korelují se všemi rizikovými aktivy, takže vašemu portfoliu nenabízí žádnou ochranu. A jediné zbývající aktivum s inverzní korelací? Správně, longování volatility!

Ať už mám ohledně inflace pravdu, nebo ne, je důležité si uvědomit, že inflace vychází z očekávání, ne ze skutečné inflace. A jakýkoli významnější odliv prostředků z hlubokých tůní pevně úročených instrumentů se přelije do mnohem, ale opravdu mnohem menších rybníčků rizikovějších aktiv, jako jsou inflačně indexované pokladniční poukázky, zlato, stříbro a volatilita! Ano, je mi to líto, ale pokud jde o finance, na velikosti záleží!

Autor je hlavní ekonom Saxo Bank
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
Lidé i firmy se bojí krize a hromadí peníze

Zavřít reklamu ×
  1. Moc pěkně napsané. Sice zbytečně odborně, aby to pochopila většina lidí , ale dobře vystihující současnou ekonomickou katastrofu.

  2. Velmi zajimave, promyslim, jak s temito informacemi dal nalozit. Dekuji a rada si prectu dalsi podobne komentare!

  3. My už tady u nás jsme za socialismu rovné příležitosti měli ( tedy skoro rovné – čldenové strany a jejich rodiní příslušníci a kámoši měli rovnější) My normální z podzámčí jsme na tom byli stejně , ovšem některé etnika ( všiměte si jak jsem korektní) tu možnost zbohatnout nevyužívali tehdy a ani ty příležitosti zbohatnost nevyužívají teď, vlastně využívají …..

  4. Nechte lidi volně dýchat a hlavně zrušte nesmysl jako STK. Nežijeme všichi v Praze kde lze žít bez auta. Tady v okrajových částech ČR musíme zbytečně živit dvě auta pro případ poruchy nebo neprotáhnutí auta na STK.Žádný zaměstnavatel Vám nedá týden volna jenom ze dne na den že auto nejede nebo neprošlo na zbytečné a buzerační instituci jako STK je……..

Napsat komentář: Petr Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Ekonomika

Po skeptickém únoru mírně optimistický březen

Pesimismus v podnikatelském sektoru, který ukázal únorový konjunkturální průzkum statistického úřadu, v březnu částečně opadl. S výjimkou stavebnictví se totiž zlepšila nálada ve všech sledovaných odvětvích české …

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Jaká je budoucnost výškových dřevostaveb v Česku?

Analýza
V České republice stále platí zastaralá norma omezující výšku dřevostaveb na devět, respektive dvanáct metrů. Legislativa by se však měla brzy změnit. S ohledem na nespornou ekonomickou výnosnost projektů chtějí developeři stavět minimálně osmipatrové stavby (22,5 m), s výhledem do budoucna až osmdesátimetrové projekty, a to tzv. inženýrským způsobem.