Vyhláška určuje topnou sezónu nejen obecně, tedy od 1. září do 31. května roku následujícího, ale současně definuje i dílčí podmínku průměrné denní teploty vzduchu. Aby dodavatel tepla zahájil vytápění, musí průměrná denní teplota vzduchu klesnout v dané lokalitě pod 13 ⁰C a to ve dvou po sobě následujících dnech, přičemž se dále neočekává razantní oteplení. V těchto dnech proto mnoho domů začíná po vyprahlém létě opět topit. Topná sezóna však má svá úskalí a je třeba se na ně připravit.

V případě centrálního vytápění je zodpovědnost za jeho údržbu na straně správce objektu či provozovatele. Obyvatelé bytů se však musí postarat o údržbu bytových radiátorů a to nejlépe ještě před zahájením topné sezóny. „Většinou postačí běžná kontrola, zda neuniká voda a topení těsní. Nejčastějším problémem je, že topení netopí po celé své ploše. Jednou z příčin může být vzduch v trubkách. Ten může způsobit citelné tepelné ztráty, je tedy nutné uvolnit ventil a vypustit přebytečný vzduch dokud nezačne téct voda. To je znamení, že topení je odvzdušněno a jeho funkčnost by se měla obnovit,“ radí generální ředitel a předseda představenstva EKOSPOLU Evžen Korec a dodává, že mezi obecné rady, jak neprotopit zbytečně moc, je udržovat topení čisté, nezakrývat ho a neumisťovat před něj nábytek. „Častou chybou jsou dlouhé závěsy, které překrývají topení a zadržují teplo,“ upozorňuje Korec.

Během topné sezóny se každý den většinou topí od 6 do 22 hodin. Občas však může dojít k omezení nebo přerušení dodávek tepla, zvlášť při oteplení. Pokud průměrná teplota vzduchu ve dvou po sobě následujících dnech přesáhne 13 ⁰C a v dalších dnech se neočekává její pokles, mohou být dodávky tepla dočasně přerušeny. Takže i po začátku vytápění se může stát, že zůstane topení některé dny studené. Jakmile se venku opět ochladí pod stanovenou teplotu, dodávky tepla se obnoví a byt se začne zase vytápět.

Doby, kdy netopit znamenalo platit málo, dnes už tak úplně neplatí. Změnu přinesl zákon č. 269/2015 Sb. který se snaží vnést do dělení nákladů za topení větší spravedlnost. Zákon totiž upravuje spodní a horní hranici hodnot u nákladů na vytápění. „Připlatí si tak ti, kdo zbytečně přetápí. Očekávané úspory se nedočkají ani ti, kteří topí příliš málo a využívají tepla okolních bytů. Na druhou stranu, i pokud není byt obývaný, základní náklady na vytápění bude muset majitel uhradit,“ říká Korec. Do těchto základních nákladů patří náklady rozpočítané na plochu bytu, fixní náklady nebo třeba náklady na vytápění společných prostor domu.

I tak se dá na vytápění bytu výrazně ušetřit. „Částka, kterou rodiny ročně vynaloží na topení, tvoří v mnohých případech významnou položku v jejich rozpočtu. Zejména u starších bytů se kvůli únikům tepla mohou tyto částky vyšplhat neúměrně vysoko. Naopak náklady na vytápění bytů v novostavbách jsou výrazně nižší. Moderní technologie a způsoby zateplování, na které se dbá při výstavbě nových bytů, totiž mohou majitelům ušetřit nemalé peníze,“ upozorňuje Korec.