„Praha se musí rozvíjet a v rámci toho potřebuje i moderní architekturu, samozřejmě uměřenou a ve správných proporcích,“ řekla výkonná ředitelka největšího pražského stavitele bytů, společnosti Central Group, Michaela Tomášková.

Komentovala tak diskusi, kterou o nové architektuře v českém hlavním městě znovu otevřela konference „Praha světová“, uspořádaná při příležitosti 25. výročí zařazení historického centra Prahy na Seznam světového dědictví UNESCO. Podle Tomáškové je přitom v Evropě řada následováníhodných příkladů metropolí, kterým moderní stavby historické centrum nejen nepoškodily, ale naopak dotvořily a Praha se tudíž při rozumném přístupu a participaci kvalitních architektů nemusí nových staveb bát.

LONDÝN

V otázce míchání nové a staré architektury Britové konzervativní nejsou a na jejich hlavním městě je to patrné. Přímo z Temže je možné spatřit, jak se na břehu řeky prolínají historické ikony Londýna v podobě katedrály svatého Pavla, Tower of London či Tower Bridge s moderní architekturou, která naplnila finanční čtvrť City. A třeba sídlo zajišťovny Swiss Re známé jako Gherkin nebo budova londýnské radnice na opačném břehu (obě mimochodem z rýsovacího prkna světoznámého architekta Normana Fostera) se dokonce přiřadily k architektonickým symbolům města.

HAAG

Nizozemí je dalším skvělým příkladem, jak lze citlivě propojit historické centrum s moderními stavbami. V Amsterdamu se Holanďané nebáli doplnit klasické říční kanály, v Haagu, který je sídlem panovníka, vlády i parlamentu v sousedství paláce Binnenhof, který slouží jako parlament země, postavili moderní administrativní čtvrť včetně 146metrových sídel ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti.

PAŘÍŽ

Velký rozruch a nevoli vzbudil v 80. letech minulého století v Paříži plán tehdejšího prezidenta Francoise Mitteranda postavit na nádvoří Louvru dvacet metrů vysokou prosklenou pyramidu. Stavba podle návrhu architekta Ieoha Ming Peie nicméně k 200. výročí pádu Bastily opravdu vznikla a dnes patří s Eiffelovou věží a Monou Lisou k nejfotografovanějším symbolům Paříže.

Město na Seině přitom má modernizaci v krvi. Jeho dnešní půdorys se širokými bulváry mu dal až v polovině 19. století prefekt Haussmann a ani současníci se nebrání dál pracovat s historickým odkazem města. Důkazem je třeba pomyslné „propojení“ Vítězného oblouku s moderní finanční čtvrtí La Defense.

HAMBURK

Velkým úspěchem – pomineme-li fakt, že stavaři trojnásobně překročili původní rozpočet ve výši 272 milionů eur – a jednoznačným kandidátem na novodobou ikonu města na Labi je Elbphilharmonie v Hamburku. Víceúčelová budova v přístavní čtvrti HafenCity přitom stojí na památkově chráněném skladišti, které bylo před lety centrem zanedbaného brownfieldu. Budova vysoká 110 metrů, která vedle tří koncertních sálů obsahuje i hotel nebo byty, už během prvního roku po svém otevření přitahuje do města turisty.

Mezi experty panuje všeobecná shoda, že Praha je atraktivní destinace s obrovským potenciálem rozvoje. Nyní jde tedy o to, jestli se Praha rozvíjet vůbec chce. Na příkladu výše zmíněných metropolí je patrné, že je možné město modernizovat bez narušení jeho historické hodnoty.