Pokud se zaměstnavatel rozhodne příspěvek svému zaměstnanci poskytnout, může tak učinit ze dvou různých zdrojů. Prvním zdrojem jsou již zdaněné peněžní prostředky, ze kterých vytvořil sociální fond, který představuje účelově vytvořený fond určený k uspokojování kulturních, sociálních a dalších souvisejících potřeb zaměstnanců. Tyto peněžní prostředky již u zaměstnavatele byly zdaněny.
Dalším zdrojem, z něhož lze poskytovat příspěvek na dovolenou pro zaměstnance, jsou nezdaněné peněžní prostředky. Příspěvek na dovolenou si tak zaměstnavatel naúčtuje přímo do nákladů, avšak prohlásí je za tzv. daňově neuznatelné.
I když na straně zaměstnavatele půjde o nedaňový náklad, může pro něj být i tak atraktivní. Pokud by totiž poskytoval příspěvek formou odměny do mzdy, podléhala by tato odměna odvodům na sociální a zdravotní pojištění zaměstnance i zaměstnavatele.
Příspěvek bez daně, ale s limitem
Na straně zaměstnance je takovýto příspěvek osvobozen, jak od daně z příjmů, tak od odvodů na sociální a zdravotní pojištění, a to až do výše 20 000 korun za rok. Pokud by byla dovolená dražší než 20 000 korun, což je při dnešních cenách velmi pravděpodobné, může dojít k následujícím scénářům.
Zaměstnavatel např. přispěje 20 000 korunami a zaměstnanec si uhradí hodnotu zájezdu nad tuto částku. Při této variantě zůstanou zachovány všechny daňové úlevy. Pokud ale zaměstnavatel přispěje částkou 40 000 korun, rozpadne se jeho příspěvek na dvě části.
První část bude tvořit osvobozených dvacet tisíc korun, z nichž zaměstnanec neplatí daň z příjmů ani odvody na sociální a zdravotní pojištění. Druhá část už ale bude zdanitelným příjmem zaměstnance a bude rovněž zahrnuta do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění.
Náklady zaměstnavatele
U zaměstnavatele se příspěvek také rozpadne na dvě části. První část bude tvořit 20 000 korun coby nedaňový náklad zaměstnavatele. Druhá část bude tvořit zbylých dvacet tisíc korun. Tyto náklady již budou daňově uznatelné. Pojistné, které hradí zaměstnavatel z částky nad limit 20 000 korun, která zvyšuje vyměřovací základ pro odvod pojistného u zaměstnance, bude jeho daňovým nákladem.
Problematické u tohoto typu zaměstnaneckého benefitu je však forma, v jaké musí být poskytnut. Musí totiž jít o nepeněžní příspěvek, je tedy vyloučená možnost, že by si zaměstnanec sám dovolenou zaplatil, a zaměstnavatel mu až poté zaslal peníze.
Tím, kdo takovýto zájezd zakoupí, musí být jednoznačně zaměstnavatel. Peněžní příspěvek na dovolenou se automaticky stává součásti mzdy a veškeré výhody takovéhoto příspěvku jsou nenávratně ztraceny.
Autor je partner V4 Group, autorka daňová specialistka V4 Group
(Redakčně upraveno)
