Zhruba devět procent populace Wu-chanu představují studenti. To je zhruba třikrát tolik, než kolik studentů má Peking či Šanghaj. Z jedenácti milionů wu-chanských obyvatel je jich v městě trvale hlášeno jen 8,8 milionu. Podstatná část studentů už z města odjela před dnešním dopolednem tamního času, kdy se celý Wu-chan mocí úřední ocitl v karanténě. Novoroční prázdniny už totiž čínskému studenstvu dávno začaly.
Hlavní wu-chanské železniční nádraží je zhruba kilometr od rybího tržiště, odkud se koronavirus začal šířit. Během loňských oslav čínského nového roku nádraží odbavilo 5,5 milionu cestujících. Letos část těchto cestujících zřejmě nákazu koronavirem šíří dále, a to nejen na pevninské Číně. Nákaza už se objevila v Hong Kongu, Jižní Koreji, Thajsku, nebo dokonce v USA. Obecně platí, že čínská populace díky rozmachu tamní střední třídy dnes cestuje mnohem intenzivněji než před sedmnácti lety, kdy se šířila epidemie SARS.
Potíž je v tom, že wu-chanští konšelé nedrží krok s rozvojem země, s daleko větší intenzitou cestování a migrace za studiem či prací. Výdaje města na veřejné zdravotnictví od roku 2016 stagnují, či dokonce mírně klesají. Zato třeba tamní výdaje na vědu a výzkum dále citelně rostou.
Více peněz na vědu a výzkum samozřejmě technologický hub typu Wu-chanu dále povznáší, ovšem veřejná hygiena ve městě krok nedrží. Loni v červnu si wu-chanští stěžovali na nedobrou hygienu právě na zmíněném tržišti, avšak od potentátů ve vedení města se jim odpovědi nedostalo. Prioritu mají v době vládních daňových škrtů granty technikům, vývojářům či inženýrům, kteří spíše naplní cíle celočínské strategie „Made in China 2025“ než vypulírovaná tržiště pod otevřeným nebem.
Důraz na technologický rozvoj je v Číně zkrátka až přílišný v porovnání s tím, jaké pozornosti se dostává jiným důležitým dimenzím celospolečenského rozvoje. Země se tak sice může pochlubit nejrozsáhlejší sítí vysokorychlostní železnice na světě, rozšířeným systémem mobilních plateb, nad jehož funkčností žasne nejeden Američan či Evropan, nebo dobrou polovinou všech solárních elektráren, co jich jen na světě je. Úroveň veřejné zdravotní péče a veřejné hygieny však stále zůstává hluboko ve 20. století.
V čase pokročilé urbanizace a globalizace je zaostávající čínské zemědělství či tamní nedostatečná veřejná hygiena stále větší hrozbou. Narůstá totiž propojenost produkčních řetězců v potravinářství, a současně tedy jejich zranitelnost. Nakonec nejen zranitelnost potravinářských řetězců, ale též, a především, zranitelnost celospolečenská – s potenciálně globálním dopadem.
V létě roku 2018 se právě z Číny začala šířit epidemie afrického moru prasat, která nyní zdražuje prasata či vepřové i v Česku, a to o desítky procent. Nedostatečná hygienická opatření v Číně také způsobila šíření ptačí chřipky (H5N1) nebo přispěla k pandemickému rozšiřování nákazy chřipkou prasečí (H1N1).
Konfuciánství a tisíce let feudalismu rozdělily čínskou společnost, hierarchizovaly ji, přičemž desetiletí komunismu tuto hierarchizaci spíše dále pečetila, byť po svém. Společnost se dělí na straníky, a nestraníky, na představitele státu a státní moci, a na řadové občany, patrný je přebujelý regionalismus.
Společenské příkopy umocňují nerovnost a konzervují vysokou míru nedůvěry mezi lidmi a jen slabou ochotu udržovat integritu celého společenského zřízení. To se konkrétně třeba v potravinářství projevuje tím, že rozdrobení dodavatelé, ať už jde o rybáře či drobné zemědělce, často preferují obcházení norem a pravidel, včetně těch hygienických, před jejich dodržováním.
Zákazník to tuší, pročež zase preferuje tržiště před hygieničtějším supermarketem. Na tržišti mu vybranou budoucí pochoutku zabijí přímo před očima – ať jde o slepici, rybu či třeba hada. Při nízké důvěře ve společnosti je právě toto ten nejprověřenější způsob, jak nekoupit závadné maso. Dokonce i čínské super- a hypermarkety amerického řetězce Wal-Mart před lety umožňovaly zabíjení přímo před očima zákazníka – s touto praxí skončily teprve v roce 2003.
V tržnicích však praxe zůstává. A s ní i hygienická rizika. Která pak úřady, včetně těch wu-chanských, nezřídka podceňují, neboť mají jiné priority. K tomu připočítejme růst čínských středních vrstev a mobility tamního obyvatelstva a začíná být zřejmé, proč je Čína vlastně permanentně možným ohniskem globálních pandemií, ať už těch, jež ničí zemědělské chovy či, v horším případě, těch, které zabíjí člověka.
Autor je hlavní ekonom Czech Fund
(Redakčně upraveno)
