I počátek ruské invaze na Ukrajinu ještě na oba ekonomické bloky dopadal víceméně symetricky, pak ale začaly převažovat rozdíly. Pro Evropu byla ruská invaze podstatně výraznějším negativním nabídkovým šokem vedoucím k výraznému zdražení energií a dalších vstupů.
Současně s tím rozpočtová politika v eurozóně dříve šlápla na brzdu a na rozdíl od USA již od roku 2024 hraje na „restriktivní notu“. Výsledek? Domácí inflační tlaky měřené napětím na trhu práce a jádrovou inflací jsou v USA viditelně vyšší než v eurozóně a nůžky mezi měnovou politikou se zjevně znovu rozevírají.
Rozdíl mezi dvouletými tržními americkými a eurovými sazbami od září 2024 vzrostl z jednoho procentního bodu zhruba na dva. Situaci na podzim vyostřilo vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách. Jeho volební program je v mnoha ohledech „pro-inflační“ – daňové úlevy, nová cla a omezení migrace vesměs implikují vyšší inflační tlaky a vyšší americké úrokové sazby.
Naopak nabídkové šoky v evropském průmyslu (vyšší ceny energií, pozn. aut.) přerostly ve strukturální problémy, které se začínají projevovat i na ochlazování pracovního trhu. A v důsledku toho se zdají být evropská inflační očekávání více pod kontrolou a prostor pro další pokles sazeb otevřenější než v USA.
Paradoxně vidina Trumpových cel může inflační tlaky v Evropě nepřímo ještě utlumit. Zejména uzavírání amerického trhu před čínským zbožím může restartovat deflační tlaky v čínských exportech do ostatních světových trhů v čele s Evropou.
Tím by se dostal ještě pod výraznější tlak evropský průmysl a otevřely by se dveře pro agresivnější snižování úrokových sazeb, než nyní očekáváme (dno aktuálně vidíme u ECB na 2,0 %). To samozřejmě za předpokladu, že Trump skutečně agresivní obchodní přestřelku nastartuje a Evropa americké kroky vůči Číně nedorovná… To vše i po inauguračním projevu Donalda Trumpa zůstává značně nejisté.
Autor je hlavní ekonom společnosti Patria Finance
(Redakčně upraveno)
