„Pump je u nás zbytečně moc,“ říká Václav Loula z petrolejářské asociace

Rozhovor
V České republice je už čerpacích stanic pohonných hmot moc. Stačila by jich zhruba polovina. Na volný trh se ale vrhly i dříve uzavřené podnikové pumpy, u kterých je však velkou neznámou, v jakém stavu palivo je. Portálu Finanční a ekonomické informace (FAEI.cz) to řekl Václav Loula, šéf komise pro paliva České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO).
Pump je u nás zbytečně moc, říká Václav Loula z České asociace petrolejářského průmyslu. Foto: Archív

Říká se, že u nás je na každém rohu pumpa. Je to pravda?
Vezmeme-li v úvahu délku celé silniční sítě v délce 56 000 km, tak každých na čtrnáct kilometrů připadá jedna veřejná čerpací stanice. ČR má skutečně jednu s největších hustot čerpacích stanic v Evropě. Pro uspokojení poptávky, stavu vozového parku a zajištění konkurenceschopnosti by měla přitom být dostačující veřejná čerpačka každých 30 kilometrů.
Ke konci loňského roku bylo v Česku 7020 čerpacích stanic, z toho 3940 veřejných, 672 poloveřejných a neveřejných 2408. Z dlouhodobého vývoje a statistického sledování oproti roku 2010, kdy bylo veřejných stanic 3672, se jejich počet posledních za sedm let zvýšil o 268 stanic, tedy o 7,3 procenta.
Podíl veřejných stanic dnes tvoří 56 procent. Druhou – velice silnou a rostoucí skupinou – jsou poloveřejné stanice s vymezeným přístupem, jejichž počet se více než zdvojnásobil. Nejčastěji prodávají pouze naftu.

Proč je v Česku tak velké množství pump?
Tuzemský trh v budování stanic nikdo legislativně po roce 1990 neomezoval. Silné zahraniční společnosti stavěly nové sítě na velmi lukrativních místech.
Z období plánovaného hospodářství za socialismu si podniky – jednotná zemědělská družstva, dopravní podniky, stavební firmy – budovaly závodové čerpací stanice, závodové olejové hospodářství. Ty se dnes stávají součástí trhu a nabízejí paliva i veřejnosti, nebo se staly neveřejnými stanicemi a rozšířily nabídku o levnější daňově podporovaná biopaliva.
Je velkou neznámou, v jakém stavu jsou tato zařízení: Zda jsou zkolaudována, jestli neohrožují bezpečnost, jak se kontrolují a zda v konkurenčním prostředí plní všechny zákonné normy, které platí pro veřejné stanice.
V minulosti se udržely nebo vznikly i jednotlivé čerpací stanice vlivem nekalých obchodních praktik. Dnes jsou již provozovány pod jinými značkami nebo jsou poloveřejné a neveřejné.

Vidíte prostor ještě pro další čerpačky?
Možnosti rozšiřování jsou velmi omezené. Existuje pouze určitý malý prostor na nově budovaných obchvatech měst či nově budovaných úsecích silnic či dálnic.
Nelze vyloučit, že bude i dál docházet k procesu koncentrace mezi společnostmi, akvizicemi, nákupem jiných síti.
Je třeba také zdůraznit, že i řada velkých nadnárodních společností trh čerpacích stanic v ČR opustila – jako například BP, ESSO, ARAL, Conoco-JET, AGIP, Lukoil. Můžeme pouze spekulovat, zda převažovalo strategické rozhodnutí nebo byla důvodem i nespokojenost odcházejících firem s právním prostředím na trhu čerpacích stanic a problematika podvodů a pančování, vysoký počet stanic a nespravedlivé prostředí včetně silné kategorie neveřejných stanic a nemožnost v tomto prostředí naplnit jejich strategické cíle.

Vyplatí se postavit novou čerpací stanici?
Za současné situace je menším rizikem koupit již zavedenou stanici a marketingově ji předělat. Postavit obchodně úspěšnou novou čerpací stanici je investičně náročné a možné pouze na špičkovém lukrativním místě. A těch je po pětadvaceti letech vývoje a rozvoje sítí stanic v ČR již opravdu velmi málo. Do hry pak vstupují další ekonomické faktory, jako cena pozemku čerpací stanice, výtoč a další provozní náklady a výnosy a konkurenční prostředí v místě.

A co alternativní paliva?
Významně roste CNG (stlačený zemní plyn – pozn. red.), stanic je již 149. V ČR je přitom také hodně stanic na LPG (zkapalněný ropný plyn – pozn. red.), a to 900 stanic. Pod tlakem emisní evropské legislativy k roku 2020 vidím do budoucna uplatnění vyspělých biopaliv nebo benzinu s 10 % biolihu. Častěji se začíná psát o vodíku. V některých západních zemích EU jsou již vodíkové stanice v provozu. Z pohledu emisí je bezkonkurenční, ale cena vozu je zatím vysoká a také se musí vyřešit výroba vodíku.

Zavřít reklamu ×
  1. Copak Loula – starej kádr a nikomu nevadí, není totiž vidět v politice a nevystrkuje radši růžky. Na konci 70 let ved. odboru a zástupce ředitele, to musela být šajba možná taky spolupracovník a možná dnes taky spolupracovník – spolupracovníci jsou potřeba vždycky. A ten úsměv na fotečce. No nedivme se té ceně PHM.

Napsat komentář: Sam Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Ekonomika

Hrozí růst cen pohonných hmot nad 40 korun za litr

Zlevňování pohonných hmot, jež přechodně nastalo v polovině března, vzalo za své. Zdražování přitom nekončí. Benzín v uplynulých sedmi dnech zdražil o 24 haléřů na litr, nyní se podle údajů společnosti CCS prodává …

Česká ekonomika v závěru roku 2023 solidně rostla

Konečný odhad tuzemského hrubého domácího produktu (HDP) za čtvrté čtvrtletí přinesl vzestupnou revizi mezičtvrtletního růstu ekonomiky z původních 0,2 na 0,4 procenta. V meziročním srovnání ekonomika vzrostla o 0,2 …

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Jaká je budoucnost výškových dřevostaveb v Česku?

Analýza
V České republice stále platí zastaralá norma omezující výšku dřevostaveb na devět, respektive dvanáct metrů. Legislativa by se však měla brzy změnit. S ohledem na nespornou ekonomickou výnosnost projektů chtějí developeři stavět minimálně osmipatrové stavby (22,5 m), s výhledem do budoucna až osmdesátimetrové projekty, a to tzv. inženýrským způsobem.