Pomlouvalo se vždy a bylo by naivní myslet si, že se pomlouvat někdy přestane. Na to jsou pomluvy až příliš lákavé a také účinné. Moderní doba je navíc z lokálního působiště přesunula na platformy, kde se díky médiím a sociálním sítím šíří prakticky bez omezení.
1. Informujte zaměstnavatele o skutečnosti, že se o vaší osobě firmou šíří pomluvy.
2. Kdo se rozhodne podniknout právní kroky, měl by co nejobjektivněji zhodnotit dopad, který na něj pomluva měla a podle toho zvolit další postup.
3. Pomluvy je možné řešit v rámci občanskoprávního sporu. U závažnějších případů může jít o přestupek, projednávaný ve správním řízení. Zvláště závažné případy mohou být předmětem trestního řízení, v nejzávažnějších případech pachateli hrozí vězení.
Málokdo stráví celou pracovní dobu hovory pouze na pracovní témata. To, že se ostatní kolegové nevyhnutelně stávají jedním z konverzačních témat, je naprosto přirozené. Kde však leží hranice mezi tímto nevinným plkáním a pomluvami, které jsou nejen neslušné, ale také postihnutelné? Mezilidské vztahy jsou komplikované a ať jsou příčinou pomluv závist, zášť nebo odlišné názory, jsou vždy nepříjemné. Navíc i původně nevinně vyhlížející věta na adresu kolegy může narůst do netušených rozměrů. Prvním logickým krokem je samozřejmě pomlouvajícího konfrontovat a požádat ho, aby pomluv na vaši adresu okamžitě zanechal. Případně problém vznést otevřeně v rámci celého pracovního kolektivu.
Jestliže pomluvy i nadále pokračují, nebo byla-li pomluva závažné povahy, je na místě se obrátit na zaměstnavatele, případně na odpovídající oddělení. Zaměstnavatel by pak měl vyvinout maximální snahu, aby pomlouvače odhalil a zahájil s ním jednání o jeho chování. Je i v zájmu managementu firmy, aby jakékoli pomluvy ve firmě utnul svým aktivním postojem hned v zárodku.
Obvyklou reakcí zaměstnavatele je udělení ústní nebo písemné výtky, která v případě opakování nebo zvlášť závažného provinění přechází ve výpověď z pracovního poměru.
V případě, že by zaměstnavatel nekonal, je možné podat podnět na inspektorát práce, který zahájí šetření, zda nedošlo k porušení povinnosti vytvářet pro zaměstnance příznivé pracovní prostředí.
Právní řád mluví jasně
Možné dopady v rámci pracovního kolektivu jsou jedna stránka věci, ale mohou následovat i další kroky, opírající se o zákon, pokud má poškozený pocit, že se s řešením nechce smířit a újma, kterou mu autor pomluv způsobil, má zásadní vliv na jeho život.
Každý vnímáme vtipy, ironii i pomluvy na svou adresu s jinou citlivostí. Zákon však institut pomluvy a možné postihy formuluje přesně.
Ačkoli se nás tedy nějaká věta kolegy může dotknout a máme pocit, že nás její formulací poškodil, nemusí ještě jít o pomluvu v právním slova smyslu. Neplatí, že lze stíhat cokoli, co nepravdivého či nelichotivého se někom šíří, podmínkou je závažný zásah do osobnostních práv dané osoby.
Ochrana osobnosti před pomluvou se často dostává do střetu se svobodou projevu jiného jedince. Někdy je velmi obtížné rozlišit, které z těchto právních nároků by měl mít v dané situaci navrch, a proto je zásadní zejména dopad, který pomluva způsobila. Nás právní řád zná tři možné scénáře, podle nichž se případ pomluvy odvíjí.
Právo na ochranu osobnosti
Občanskoprávní žalobu je možné podat u místně příslušného okresního soudu. Tento postup vychází z občanského zákoníku, který říká, že každá osoba má právo na ochranu své osobnosti, života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevu osobní povahy.
V tomto případě není zásadní, aby pomluva způsobila opravdu závažné následky nebo byl pomlouvaný zesměšněn či hrubě uražen, ale ochrana se vztahuje na jakékoli jednání, které svým důsledkem zasahuje do osobnostní složky člověka, jeho cti, vážnosti apod.
V případě, že se pomlouvající dopustil zásahu do přirozených práv, může mu být nařízeno, aby od svého jednání opustil, součástí rozhodnutí může být i povinnost veřejně se omluvit, případně finančně poškozeného odškodnit.
Hrubá urážka je přestupkem
Závažnější případy mohou být posouzeny jako přestupek. Podle přestupkového zákona (č. 251/2016 Sb.) se přestupku dopustí někdo, kdo „jinému ublíží na cti tím, že ho zesměšní nebo ho jiným způsobem hrubě urazí“. Neznamená to však, že každý vtip či ironie budou kvalifikovány jako pomluva.
Podezření na spáchání přestupku lze nahlásit na místně příslušném obecním úřadě, který je projedná ve správním řízení. V případě, že bude podezření shledáno jako oprávněné, může být pomlouvajícímu uložena pokuta až do výše patnácti tisíc korun. Zároveň mu může být nařízena povinnost se omluvit a uhradit újmu, jež šířením pomluvy vznikla.
V krajních případech hrozí vězení
Nejzávažnější formou je pomluva, která zakládá trestněprávní důsledek. Pro zahájení trestního řízení musí být zřejmé, že situaci nelze účinně napravit prostředky soukromého práva. Trestního práva se musí užívat jen tehdy, pokud užití jiných prostředků právního řádu nepřichází v úvahu, neboť jejich možnosti již byly vyčerpány, nebo jsou pro danou situaci neúčinné.
Z tohoto důvodu se trestný čin pomluvy týká jen těch nezávažnějších případů a zásahů do osobnostních práv jednotlivce.
Dle ustanovení § 184 zákona č. 40/2009 Sb. se trestného činu pomluvy dopustí ten, „kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu“.
Podstata trestného činu je tedy naplněna tehdy, je-li použita informace, jež se nezakládá na pravdě. Jestliže se tedy firmou začne šířit zpráva, že má někdo milenku, v případě, že se tato informace prokáže jako pravdivá, není možné jejího autora stíhat pro pomluvu, i kdyby to pomlouvanému způsobilo újmu sebevětší.
Pomluva musí mít potenciál ohrozit dobré jméno pomlouvaného a narušit jeho vztahy v rámci rodiny, zaměstnání nebo společnosti jako celku. Poškozený musí dokázat, že v důsledku pomluvy mu byla způsobena značná újma, která vyústila například v rozvod, ztrátu zaměstnání či narušení obchodních vazeb.
Pachatel trestného činu může být odsouzen k jednomu roku odnětí svobody a může mu být soudem nařízena povinnost uradit poškozenému vzniklou újmu. Trest odnětí svobody může být až dvojnásobný, pokud pomlouvající k šíření použil tradiční média, internet nebo jiný podobně účinný způsob.
