MMF totiž považuje dluh Řecka v jeho současné výši a při současných podmínkách splácení za částečně nesplatitelný. Řecký dluh nyní činí 322 miliard eur, což odpovídá více než 180 procentům hrubého domácího produktu země. Necelých 257 miliard z této částky dluží Athény věřitelům eurozóny. Dluh Mezinárodnímu měnovému fondu pak odpovídá částce zhruba 32 miliard eur. V roce 2012 došlo k „umazání“ přibližně 107 miliard eur řeckého dluhu, když příslušnou ztrátu inkasovali soukromí věřitelé Řecka.
Řecko po ukončení záchranného programu postupně najede na normální režim financování provozu státu. Nebude si tedy půjčovat od věřitelů v podobě Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu, ale standardně na finančních trzích, prostřednictvím emise dluhopisů. Přitom ovšem nadále budou probíhat čtvrtletní mise věřitelů do země, a to až do splacení posledního eura záchranných úvěrů v roce 2060. O třicet let dříve, počátkem 30. let tohoto století, by se měla životní úroveň Řeků vrátit alespoň na úroveň roku 2008, tedy na úroveň posledního předkrizového roku.
Řecká krize tedy znamená memento v dějinách finančních trhů, jelikož pro Athény značí ztracené čtvrtstoletí s nesmírnými nejen ekonomickými, ale i sociálními náklady. V uplynulých takřka devíti letech, kdy se Řecko s krizí potýká, byly zejména Athény dějištěm bezpočtu demonstrací a pouličních bouří – a bohužel dokonce i protestní sebevraždy. Obyvatelstva se totiž radikalizovalo v rámci odporu proti striktním úsporným opatřením, jimiž věřitelé podmiňovali své záchranné půjčky. Sanace Řecka vstupuje do historie jako největší v historii.
Autor je hlavní ekonom společnosti Cyrrus
(Redakčně upraveno)
