„Děda Mráz je Santa, který se dal ke komunistům,“ říká kardinál Dominik Duka

Rozhovor

Ježíšek je světový unikát. Přežije černé pátky, jimiž už i u nás po vzoru USA vrcholí horečnaté nákupy. Přežije i rozpínavost islámu v Evropě. České Vánoce mají atmosféru jako žádné jiné. A Děda Mráz? To je jen Santa, který se dal ke komunistům. V rozhovoru pro Finanční a ekonomický institut (FAEI.cz) to říká kardinál Dominik Duka. Vrcholný představitel církve, která, ať jste věřící nebo ne, dala zdejším zemím kulturní tradice. Kořeny, z nichž vycházíme, i když si to už mnohdy ani neuvědomujeme. 

Nápad na Dědu Mráze přivezl do Sovětského svazu americký miliardář Hummer, říká kardinál Dominik Duka. Foto: Facebook

Novodobé Vánoce začínají vlastně už v říjnu a vrcholí nákupním šílenstvím na tzv. černý pátek (Black Friday), kdy obchody vyhlašují obří slevy. Černý pátek naplno dorazil z Ameriky i k nám. Co si o tom myslíte?
Naše a americké Vánoce jsou pořád veliký rozdíl. U nás naděluje Ježíšek a jsou to rodinné svátky. V anglosaském světě je to Santa Claus a v Rusku Děda Mráz, což je mimo jiné Santa Claus, který tam za časů Sovětského svazu vstoupil do komunistické strany. A to doslova, protože nápad na Dědu Mráze tam přivezl americký miliardář Hummer.
Mnozí si dnes stěžují, že Vánoce jsou u nás konzumní. Buďme upřímní – každý svátek je odrazem ekonomické situace rodiny nebo té společnosti. Vzpomínám si na dobu svého dětství a později vojenské služby. To se říkalo, že Vánoce jsou svátky míru, pohody, plných stolů. Byli jsme k těmto příměrům čtyřicet let vychovávání. Byl bych opatrný v kritice současných Vánoc.
Na Vánocích se samozřejmě přiživí reklama a obchodní řetězce. Na druhé straně přiznejme si, že přece jenom ta atmosféra Štědrého večera, toho Božího hodu, je úplně jiná, tak výjimečná, že ji například u nás pocítí i každý cizinec. Naše české Vánoce s Jezulátkem jsou opravdu něco unikátního. Ani ve Španělsku, ani v Itálii nenaděluje Ježíšek.

Vy říkáte, že bohaté Vánoce jsou odrazem ekonomické situace. Jenže mnohé rodiny na to ve skutečnosti nemají. Nespokojí se se skromnou oslavou, ale nakoupí věci za tisíce na dluh. Letos si na Vánoce hodlá půjčit 1,3 milionu Čechů, přitom pětina z nich je anebo už byla v exekuci. Není to poněkud varující?
Já myslím, že všichni, včetně lidí v této budově (Poslanecká sněmovna, kde se rozhovor uskutečnil – pozn. red.), dáváme tak trochu špatný příklad v tom, že jsme si zvykli žít na dluh. Je třeba hledat rovnováhu a k ekonomické gramotnosti vést už děti ve školních lavicích.

Když se podíváte na budoucnost nejen našeho Ježíška, ale Vánoc v Evropě, neobáváte se, že bude muset čelit rozšiřování islámu?
Setkávali jsme se s velvyslanci islámských států a ti vůbec nebyli spokojeni s vývojem ve svých zemích. Také jinak hovoří oficiálně, jinak neoficiálně. Ale dám za příklad indické Vánoce. Naše charity spolupracují s Indií, kde podporujeme studium dětí, máme tam řadu nemocnic, škol, které jsme vybudovali díky našim obětavým lidem. To je také ta vánoční štědrost. Ptal jsem se tam jednoho čelního náboženského představitele, jak slaví oni Vánoce. A on mi odpověděl: Jako vy. Je třeba si uvědomit, že globalizace působí různými cestami. Něco je nadějné, něco je otřesné a varující. Já se ale skutečně o naše Vánoce nebojím.

Prezident Miloš Zeman nedávno řekl, že když církve dostanou zpět tolik majetku v restitucích, tak lze očekávat, že se budou ještě více starat o potřebné. Z církevních kruhů však zaznívá, že restituce nelze spojovat s větší péčí o nemohoucí. Jaký je tedy váš postoj?
Rovnítko mezi restitucemi a péčí o lidi nemůže být, protože restituce nebyly běžného typu, ale bylo to částečné odškodnění, částečné majetkoprávní vyrovnání na základě toho, že se církve vzdaly státní podpory za zabavený majetek. Pro církve to znamená větší svobodu.
A v charitativní činnosti děláme dost, i když vždycky to samozřejmě bude málo. Dělají ji lidé s velkou obětavostí.
Víte, ony se nám téměř žádné budovy nevrátily. A když ano, tak já vám ukážu, v jakém stavu jsou ty barokní statky. Jsou totálně v ruinách.

Čím to, že do kostelů chodí tak málo lidí? Tedy alespoň to tak působí…
Záleží, kam jste zašel. Když budete na Praze 1, tak je zázrak, když se kostel naplní, protože na třicet tisíc obyvatel, z toho jedenáct tisíc jsou cizinci, kteří nejsou křesťané, máme sedmdesát kostelů a kaplí. Pokud pojedete po republice, tak kostely se do určité míry naplnily. I když ubyla starší generace, a mladších se rodí méně, přesto nám neubylo lidí. V kostelích máme zastoupeny všechny generace.

Zavřít reklamu ×

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Lidé a společnost

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Daň ze štěstí se může týkat každého

Poradna
Máváte tím kouzelným papírkem a blaženě se usmíváte – konečně jsem vyhrál, štěstí mi snad spadlo z nebe. Je to radost pochopitelná, ale trochu předčasná, protože než výhra v loterii, kurzové sázce či jiné hazardní hře z nebe dopadne až do výhercova klína, ztratí se 15 procent objemu.