V Česku chybí důležité léky pro pacienty po těžkých operacích a pro chronicky nemocné. Sotva se léky do ČR dovezou, hned se vyvezou. Farmaceutické firmy a distributoři zároveň cenově preferují jen velké síťové lékárny. Za tentýž lék tak v některé lékárně pacienti doplácejí a v jiné ne. Razantně zasáhnout už musí stát, říká v rozhovoru pro Finanční a ekonomický institut (FAEI.cz) prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba.
Jaké léky v lékárnách aktuálně chybí?
Jde například o antikoagulační přípravky (snižují srážlivost krve – pozn. red.), některé inzulínové přípravky, léky na tlak.
Vicepremiérův poradce pro zdravotnictví Vojtěch Adam na konferenci Pražský právnický podzim věnované zdravotnictví ale uvedl, že nejsou přesné informace o tom, jaké léky vlastně chybí. Tak jak to je?
Ale prosím vás, informace jsou.
Hodně se teď mluví o reexportu léků z Česka. Jak to s nimi je?
Zahraniční léky, které se dovážejí do ČR, jsou výrazně levnější, než v západní Evropě. Farmaceutické firmy dodávají do střední a východní Evropy léky za nižší ceny, protože se to logicky bere jako chudší region, než třeba Německo nebo Francie. Jenže pak ale distributor s vědomím farmaceutické firmy nebo zdravotnického zařízení zase tyto léky vyveze ven. Ať si každý obchoduje, jak chce, ale nemůže to být na úkor pacientů.
Omezí reexporty léků nový, nedávno přijatý zákon?
Budou-li SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv – pozn. red.) a ministerstvo zdravotnictví konat, tak ano. Například Slovensko je ale odvážnější. Tam za vývozy činí přímo odpovědné výrobce. Panují však obavy, zda je to v souladu s unijními pravidly. U nás to bylo sice navrženo, ale poslanci to zamítli. Pokud se ale ukáže, že to pravidlům EU neodporuje, tak je otázka, zda tento systém neaplikovat i u nás. Druhým důvodem nedostupnosti léků je také vysoká spoluúčast pacientů u některých léků.
Z pohledu pacienta to vypadá, že co lékárna, to jiný ceník a jiné doplatky. Jak je to možné?
Ve všech zemích EU pacient předem ví, kolik bude za lék doplácet a vybere si lékárnu podle své volby. U nás ne. V Česku si výrobce určí, jakou síť lékáren bude preferovat – u nich je lék bez doplatku, ale v jiných lékárnách pacienti doplácejí. To v solidárním systému zdravotního pojištění není přece možné. Pokud může výrobce šedesát procent své produkce pro tuzemsko dodávat vybraným lékárnám o třicet procent levněji, měl by zasáhnout Státní ústav pro kontrolu léčiv, aby výrobce za tuto cenu prodával lék do všech lékáren.
Můžete uvést nějaký příklad?
Ano. Tak jeden za všechny: Pacientce ze severních Čech po transplantaci v IKEM byl předepsán lék od firmy Novartis na utlumení imunitní reakce organismu. V IKEM si ho vyzvednout nemohla, lékárna byla již zavřená. Doma tedy šla do místní lékárny, kde lékárnice lék objednala, ale byla nucena pacientce sdělit, že doplatek činí 300 korun na jedno balení. Šlo přitom o tři balení. Pacientka se ale divila, protože jí v IKEM sdělili, že lék je bez doplatku.
A jak se nastalá situace vyřešila?
Ta lékárnice ze severních Čech volala do firmy, jak je možné, že v nemocniční lékárně je lék bez doplatku. Firma jí bez obalu sdělila, že je to její politika, a doporučila pacientce, ať si pro lék dojede do IKEM. To se v té firmě snad zbláznili, když chtějí, aby starší pacientka po transplantaci jela ze severu republiky zpět do Prahy, aby si tam vyzvedla léky? Proč nejsou podmínky rovné pro všechny lékárny?
V tomto případě lékárnice lidsky improvizovala: Vzala si od pacientky recept a její známý ho vyzvedl v IKEM a léky dovezl. Jenže takhle se to přece nedá dělat. V systému solidárního pojištění je přece nepřípustné, že firmy dodávající léky preferují jen některé lékárny, a tak některé léky jsou s doplatkem a někde nikoliv. V tomto by měl razantně zasáhnout stát.
Mají senioři a další sociálně slabší obyvatelé šanci získat kompenzace, pokud doplatky na jejich léky jdou do tisíců?
Systém kompenzace spoluúčasti se pořád mění, a to i během roku. To je velmi neférové vůči chronickým pacientům. Na komoru se například obrátil senior, který na doplatcích zaplatil 14 tisíc korun za rok, ale od pojišťoven nedostal kompenzaci ani korunu. Přičemž poukazoval na to, jak vedení resortu v médiích slibovalo, že jakmile budou doplatky větší než 2 500 korun ročně, tak se rozdíl seniorům vrátí. Ale to se neděje.