Ústavní právník a prorektor Univerzity Karlovy Aleš Gerlochzdroj: Redakce

ROZHOVOR: „Nebýt českého národa, nebylo by ani českého státu,“ říká ústavní právník Aleš Gerloch

Ústavní právník a prorektor Univerzity Karlovy Aleš Gerloch ve Vlasteneckém sále Karolína na konferenci Pražský právnický podzim prohlásil, že do ústavy by se měl vrátit pojem český národ jako jeden ze základních prvků státu, s tím, že jeho součástí jsou i další, s námi spjaté národy a menšiny. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský reagoval, že národ jako pojem už neexistuje a zavání nacionalismem. Gerloch v rozhovoru pro portál Finančního a ekonomického institutu (FAEI.cz) ale řekl, že nebýt českého národa, nebylo by českého státu.

Pane prorektore Gerlochu, proč by se měla naše ústava vlastně reformovat?
Ústavní tradice nejsou u nás tak jednoznačné, jako ve státech, kde kontinuita ústavního práva nebyla po desítky let přerušena.
Jsme v období zásadních změn světa, které se budou dotýkat i naší ústavnosti, tedy fungování státu. Jsou to procesy významné jako v 90. letech. Ne-li významnější. Vyžádají si změny ústav i v těch státech, kde je ústavní vývoj kontinuální.
Silnou stránkou naší ústavy jsou stěžejní principy demokratického právního státu a systém jejich garancí. Rovněž Listina základních práv a svobod je i přes své dílčí slabiny asi nejzdařilejším dokumentem.
Slabinou je, že ústava netvoří jeden celek, ale více dokumentů. To není samo o sobě optimální. Vznikají tím mezi nimi rozpory. Současná ústava nadměrně přilnula k ústavě z roku 1920. Přece jenom je jiná doba a vede to například k výkladovým problémům o vztahu mezi prezidentem republiky a vládou.

Co se vám nezdá na ústavním vymezení prezidentské funkce?

Národ (latinsky natio) je společenství lidí, kteří se hlásí ke stejné národnosti. Přesná a všeobecně uznávaná definice pojmu národ neexistuje. Jazykově pojem odpovídá narození (latinsky natio), tedy společnému místu či společným předkům. Tímto pojmem se v různých zemích a jazycích odlišují zcela rozdílné sociální organismy. Rozlišuje se tak zejména mezi politickým a etnickým národem. https://cs.wikipedia.org/wiki/Národ
Národ (latinsky natio) je společenství lidí, kteří se hlásí ke stejné národnosti. Přesná a všeobecně uznávaná definice pojmu národ neexistuje. Jazykově pojem odpovídá narození (latinsky natio), tedy společnému místu či společným předkům. Tímto pojmem se v různých zemích a jazycích odlišují zcela rozdílné sociální organismy. Rozlišuje se tak zejména mezi politickým a etnickým národem. https://cs.wikipedia.org/wiki/Národ

Prezident republiky je součástí výkonné moci, což si nemyslím, že je správné. Vykonává i něco jako správní řízení, přičemž je zároveň hlavou státu. Také například Česká národní banka a Nejvyšší kontrolní úřad stojí mimo tradiční triádu moci ve státě.
Na rozsahu pravomocí prezidenta není třeba nic měnit, je to otázka přijetí výkladu ústavy. Klíčový je rozdíl mezi články 62 a 63. V článku 62 jsou samostatné pravomoci prezidenta, za něž nese odpovědnost.
V článku 63 je většina pravomocí prezidenta, kde však rozhodnutí prezidenta republiky vyžadují spolupodpis předsedy vlády, bez něhož nejsou platná, ať už jsou souhlasná nebo zamítavá. Ne však všechny s tím související prezidentovy úkony a projevy. Ty souhlas předsedy vlády nepotřebují. Za tato rozhodnutí potom ovšem prezident neodpovídá, ale odpovědná je vláda.
Tento princip se týká například jmenování profesorů, kdy prezident musí návrhy akceptovat, pokud nemá konkrétní zákonné důvody k odmítnutí takového návrhu.
Parlamentu se s přímou volbou prezidenta také výrazně ztížila možnost zahájit s prezidentem řízení pro velezradu.

Jak jste to myslel s prohlášením učiněným v rámci diskuzního uskupení Pražský právnický podzim, že by se do ústavy měl vrátit pojem český národ?

Ústava nezná český národ jako státotvorný. Česká republika by ale nemohla existovat bez českého národa. To přitom neznamená vyloučení občanského principu, tak jak je v ústavě dnes, ale sepjetí všech těchto principů.
Do ústavy by mohla být např. vložena věta, že „ČR je vlastí příslušníků českého národa a příslušníků národnostních a etnických menšin, s níž jsou trvale spjati. Právním vyjádřením tohoto trvalého svazku je státní občanství“.

Zdánlivě nevinnou větou jste pořádně vyděsil své kolegy na Ústavním soudu. Jeho předseda Pavel Rychetský a ústavní soudce Tomáš Lichovník označili v médiích pojem „národ“ za přežitek, který jim dosud v ústavě nechyběl. Oponují, že Čechem může být kdokoliv, kdo se tak cítí, a že náš stát stojí výhradně na občanském, nikoliv národnostním principu. Rychetský vaši myšlenku považuje až za škodlivou a naznačil, že tato myšlenka podporuje nacionalismus, ohrožující otevřené uskupení, jakým je EU. Co vy na to?
V ústavě je už zakotven princip státního občanství, ale na rozdíl například od slovenské ústavy, ta naše vůbec nehovoří o existenci národa, který tady ale existuje po staletí. Podle mého názoru je třeba tuto nespornou věc v ústavě zdůraznit – s tím, že národ může být vymezen různým způsobem.
Nepochybně stejně významné jsou národnostní a etnické menšiny, které jsou pak spojeny s českým státem, stejně jako příslušníci českého národa, a to institutem státního občanství. To lze i za situace, pokud se na území ČR nezdržují.

Ústavní soudci ale tvrdí, že český národ vlastně už jako pojem není, že stát stojí výhradně na lidech, kteří získali české státní občanství. Jak vlastně chcete dnes český národ vymezit?
Lze si položit otázku, jestli by existovala Česká republika bez českého národa. Stejně bychom se pak mohli ptát v Polsku, Maďarsku, ve Francii, ve Velké Británii, všude bychom se mohli tak ptát, stejně tak i ve Švýcarsku či USA.
Tam mají princip politického, nikoliv etnického národa. Tento princip se posiluje v režimu běžné migrace, ale myslím si, že to nijak nevylučuje, že základem státu je národ.

Jindřich Kolomazník

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *