Jiří Hynek, předseda Asociace obranného a bezpečnostního průmysluzdroj: Archiv

ROZHOVOR: „Teroristé nezabíjejí legálními zbraněmi,“ kritizuje evropskou směrnici šéf asociace českých zbrojařů Jiří Hynek

Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu (AOBP) Jiří Hynek patří mezi největší kritiky rozhodnutí Evropského parlamentu omezit poloautomatické zbraně. Tvrdí, že je to útok na naši bezpečnost, protože žádný terorista neútočí poloautomatickou zbraní, natož legálně drženou. Česko by podle něj tuto směrnici v žádném případě nemělo zavést do svého právního řádu.

Co říkáte na rozhodnutí Evropského parlamentu (EP) omezit poloautomatické zbraně, což je zdůvodňováno jako opatření proti terorismu?
Žádný terorista nepáchá útoky poloautomatickou zbraní, natož legálně drženou. Páchá je plně automatickou a nelegálně drženou. Případně nožem, automobilem, výbušninou. Teroristé určitě ještě časem přijdou na spoustu dalších nápadů, jak účinně zabíjet.
V je bohužel Evropě k dispozici obrovský počet nelegálních vojenských zbraní pocházejících především z válek v Jugoslávii. Pravděpodobně i konflikt na Ukrajině bude z dalším ze zdrojů. Představa, že si islámský terorista půjde udělat zkoušky na zbrojní průkaz a následně si pořídí legální zbraň, je natolik absurdní, že jí snad nemohou věřit ani členové Evropské komise (EK).
Pak se ale nabízí otázka, proč s tímto nápadem komise přišla. Domnívám se, že chce ve stylu filmu Vrtěti psem odvést pozornost obyvatel Unie k podružnému problému. Bruselské ústředí si neumí poradit s obrovským přílivem migrantů, nefunkčností Schengenské hranice a nárůstem terorismu. Tak vymyslí realizovatelnou hloupost a dá jí kvalitní marketing a takovou publicitu, aby to vypadalo, že je problém vyřešen.
Ale existuje ještě jedna teorie, z níž až mrazí. Evropské elity, odtržené od reality a žijící v chráněných rezidenčních čtvrtích, jezdící v neprůstřelných autech a užívající si svého postavení, se začaly bát svých občanů. Proto je chtějí odzbrojit. Tomu by i nasvědčoval záměr EK uskutečnit do dvou let další restrikce v držení legálních zbraní. Takto v historii vždy postupovaly diktátorské režimy, ale nikoliv demokratické instituce.

Česko by teď mělo příslušnou směrnici implementovat do svého právního řádu. Mělo by to podle vás udělat?
V žádném případě. Směrnice jednoznačně jde proti našim národním zájmům a ve svých důsledcích může ohrozit nejen naši bezpečnost. Vždyť neodzbrojujeme teroristy, ale jejich potenciální cíle. Těch hloupostí ze strany EU přichází příliš mnoho. Stačí se hovořit s odborníky z celé řady oblastí a člověk se nestačí divit, jaké šílenosti se v evropských směrnicích občas objevují. Zdravý rozum se pomalu stává sprostým slovem.
Ale u této směrnice nejde jen o její nelogičnost a o omezení občanských svobod, ale především jde o naši bezpečnost.

Ale v pak by nám ze strany Bruselu hrozily sankce, například citelná pokuta, kterou by česká vláda měla platit tak dlouho, dokud by příslušnou směrnici nepřijala…
Jaké sankce EK uvalila na Německo, když premiérka Angela Merkelová veřejně vyzvala k porušení Dublinských dohod a Německo v rozporu s nimi začalo přijímat nelegální migranty? Spousta zemí eurozóny porušuje Maastrichtská kritéria bez jakýchkoliv postihů ze strany EU. Slováci odmítli migrační kvóty, Irové řadu ekonomických směrnic. A co dodržuje Řecko a Itálie, to ani nevím. A my bychom měli platit pokutu? Za co? Za to, že nechceme, aby byla u nás implementována směrnice, která může ohrozit bezpečnost našich obyvatel?
Výhrůžky EK považuji za zpupnost a snahu „srovnat“ si „východní“ zemi. O pohrdání zeměmi z tzv. někdejšího východu svědčí třeba výjimka z této směrnice pro ty státy, které mají miliční systém, tedy brannou povinnost pro všechny svobodné muže, zavedený více než padesát let.
To žádná z nových zemí Unie opravdu mít ani splnit nemůže. Jsem přesvědčen, že se dá využít minimálně dvou paragrafů Smlouvy o fungování EU pro to, abychom směrnici neimplementovali. A hlavně bychom se měli začít chovat jako svéprávný stát a nenechat se zastrašovat, uplácet dotacemi a vydírat pokutami.

Nekritizujete rozhodnutí o zákazu poloautomatických zbraní především proto, že zastupujete české zbrojovky, které na jejich prodeji vydělávají? Prodej poloautomatických zbraní českých zbrojovek na domácím, ale i evropském civilním trhu, je ve srovnání s celým exportem vojenského materiálu zanedbatelný. Řádově jde o procenta. Ale může se citelně dotknout určitého segmentu a ve svých důsledcích vést ke ztrátě výrobních schopností.
Většina výrobců ručních palných zbraní na západ od nás už v důsledku státní restrikce přemístila velkou část výrobních kapacit mimo Evropu. Hlavně do USA, ale i do některých asijských zemí. Při důvěrných rozhovorech se vrcholní manažeři těchto firem netají tím, že v případě dalších legislativních omezení jsou připraveni výrobu v Evropě ukončit.
Naštěstí český vlastník našeho největšího výrobce, České zbrojovky, se takto nechová, i když už začíná připravovat výrobu ve Spojených státech. Zatím pro dodávky na americký trh. Ale jestli ho restrikcemi otrávíme a domácí výrobu ukončí, čím budeme vybavovat naši armádu a další tuzemské bezpečnostní složky?
Nejde o byznys, ale především o nutnost umožnit život v bezpečné zemi také budoucím generacím. A to bez existence výroby vojenského materiálu na našem území nejsme schopni zabezpečit.

Jak se vlastně daří českému zbrojnímu průmyslu?
Český zbrojní průmysl delší dobu investuje do zvýšení technické úrovně svých produktů a snaží se být aktivní na zahraničních trzích. To je spolu se zvýšením bezpečnostních rizik ve světě důvodem, proč nám export neustále roste – za posledních patnáct let na téměř desetinásobek. Ale musíme si přiznat, že úroveň našeho vývozu byla tehdy tak nízká, že už téměř hrozil zánik našeho obranného průmyslu. A obávám se, že další růst exportu naráží na neschopnost zvýšit významně naše výrobní kapacity.

Proč? Chybí českým zbrojovkám dostatek kvalifikovaných pracovních sil?
České zbrojovky velmi trpí nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil. Mnohdy jsou potřeba úzkoprofilové vysoce specializované profese se značnou praxí. Takoví pracovníci se velmi těžko shání. Mnohem horší ale je, že na pracovním trhu nejsou ani běžnější profese – programátoři, strojírenští konstruktéři, elektroinženýři, technologové nebo schopní obchodníci.
Stejné nářky ale slyším i z jiných průmyslových oborů. Jestli stát nezačne urychleně situaci řešit, může u něj nastat v krátké době výpadek v daňových příjmech. Naši ekonomiku drží nad vodou průmysl a jeho vývoz. Vždyť jsme osmí na světě v podílu exportu na HDP. Ale výrobní podniky nám silně stárnou a těžko se nalézá náhrada za lidi odcházející do důchodu. Je to časovaná bomba.

Nevydělávají zbrojovky na „obchodu se smrtí“? Vám asi vyhovuje, když se ve světě válčí, ne?
Válka nebo jakýkoliv ozbrojený konflikt je to poslední, co bychom si přáli. Je velmi obtížné vyvážet do zemí, kde se válčí. Mimochodem: Považuji to za chybu. Vzpomeňme na občanskou válku ve Španělsku ve třicátých letech minulého století. Německo vyzbrojovalo pronacistické frankisty, zatímco ostatní evropské země strčily hlavu do písku a zakázaly dodávat zbraně legální španělské vládě. Možná, kdyby se tehdy zachovaly jinak, nezemřelo by ve Španělsku přes dva miliony nevinných obětí a následně ani nezačala druhá světová válka.
Stejné pokrytectví je i dnes. Je velmi obtížné získat exportní licenci do zemí, kde probíhá ozbrojený konflikt. I když se někdy najdou výjimky. Našim firmám bylo např. umožněno vyvézt omezené množství vojenského materiálu do Kurdistánu k boji proti Islámskému státu. Možná i díky tomu nebyli Kurdové vyvražděni.
Naše bitevníky L-159 a další vojenská technika pomáhá osvobodit íránský Mosul, v Nigérii pomáhají naše zbraně bojovat proti teroristům z Boko Haram. Hlavní úlohou zbraní není zabíjet, ale chránit před zabíjením. Odstrašit potenciálního útočníka. Dokonale to charakterizuje citát: „Ti, kteří své meče překovali v pluhy, budou orat pro ty, kteří tak neučinili.“

Dlouhodobě jste kritizoval, že česká armáda více nakupuje v cizině místo toho, aby využívala domácí zbrojovky. Už se to zlepšilo? Nebo aspoň zlepšuje?
Kdybych měl hodnotit snahu, tak se to zlepšuje. Ale slova nestačí. V praxi mohu pozitivně hodnotit pouze uzavření rámcové smlouvy na dodávku malorážové munice od českého výrobce Sellier & Bellot. Konečně se přestane nakupovat z Vlašimi do armádního skladu v Týništi nad Orlicí přes Lucembursko.
Ale kromě tohoto případu jde o neustálé tápání a armádní nákupy mají velká zpoždění. Podle mého názoru není vina pouze na ministerstvu obrany, ale na celé vládě. V souladu se zákonem o zajišťování obrany České republiky za přípravu a zajišťování obrany státu zodpovídá celá vláda. Jenže většina našich ministrů to ani netuší. A podle toho jsme také připraveni. Tedy spíše nepřipraveni.
Zajišťování dodávek od domácích výrobců je součástí budování naší obranyschopnosti. V krátké době musí dojít k razantnímu řešení. Strategie vyzbrojování a podpory rozvoje tuzemského obranného průmyslu, kterou v loňském roce schválila vláda, předpokládá, že budou určeny strategické podniky potřebné pro zásobování a vyzbrojování ozbrojených sil. Až se tato strategie začne realizovat v praxi, dojde ke zlepšení. Dříve ne.

Petr Starý

PSALI JSME:
Brusel chce zakázat zbraně, české zbrojovky rekordně exportují
KOMENTÁŘ: Bruselský boj proti terorismu omezuje svobody Evropanů a jejich schopnost se bránit
ROZHOVOR: „Směrnice o zbraních má zakrýt fatální selhání Evropské komise,“ říká David Karásek
ROZHOVOR: „Nejsem fanda zbraní, ale přípravu jejich regulace Brusel nezvládl,“ říká europoslankyně Dita Charanzová
ANALÝZA: Zbrojní průkaz i na vzduchovku? Aneb jak chtějí v Bruselu kvůli teroristům regulovat držení zbraní v Evropě

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *