Rozkolísané ceny potravin mohou ovlivnit úrokové sazby více než dřív

Ceny potravin v loňském roce pomáhaly celkovou inflaci spíše tlumit, když meziročně přispívaly k jejímu poklesu zhruba o jeden procentní bod. Letos, zejména v prvním pololetí, tomu bude přesně naopak.
Velmi častá frekvence nákupů potravin výrazně ovlivňuje to, jak „běžný spotřebitel“ skutečně vnímá inflaci. Ilustrační foto: Depositphotos.com
Velmi častá frekvence nákupů potravin výrazně ovlivňuje to, jak „běžný spotřebitel“ skutečně vnímá inflaci. Ilustrační foto: Depositphotos.com

Opětovný růst cen některých položek v čele s mléčnými výrobky (které uplynulý rok výrazně zlevnily, pozn. aut.) a cukrovinkami (reagujícími na vyšší světové ceny vstupů) v první polovině roku přispějí k růstu inflace až o jeden procentní bod. Naštěstí letos oproti loňskému roku viditelně zlevňují energie, a tak se celková inflace pohybuje v tolerančním pásmu centrální banky (do 3 %).

Pro ČNB však „nevyvážená“ struktura inflace představuje určitá rizika a patří k hlavním důvodům pro opatrnost při snižování úrokových sazeb. Na prvním místě se centrální bance bezesporu nelíbí setrvačné inflační momentum u řady služeb (pohostinství a hoteliérství, kultura, nájemné). Problémem však může být i výraznější rozkolísanost cen potravin.

Jeden z posledních blogů ČNB upozorňuje na to, že velmi častá frekvence nákupů potravin výrazně ovlivňuje to, jak „běžný spotřebitel“ skutečně vnímá inflaci. Ostatní položky (např. knihy, oblečení, kultura) pak mohou být jednoduše v hlavách lidí odsunuty na „vedlejší kolej“. Zvláště citliví mohou být lidé na položky, které v určitou část roku nakupují častěji.

V Čechách klasicky například máslo před Vánocemi. Pokud v daný čas máslo zdražuje sezónně výrazněji než obvykle, je to tak velké „téma“ a může zcela zkreslit celé vnímání inflace. A zdá se, že nižší předvídatelnost a vyšší rozkolísanost cen potravin může skutečně v Česku aktuálně přispívat k „vyššímu vnímání inflace“.

Je to problém? Vnímání inflace ještě neznamená, že se vzhůru posunula i inflační očekávání domácností a že jsou špatně „ukotvená“ – což je tradiční obava centrálních bankéřů. Na druhou stranu vyšší vnímaná inflace může sama o sobě změnit chování domácností – teoreticky je může tlačit k agresivnějšímu mzdovému vyjednávání (pro-inflační faktor).

Nebo je naopak může vést při vyšších úrokových sazbách k větší tvorbě opatrnostních úspor (proti-inflační faktor). Ať tak či tak, daleko méně, než v minulosti pravděpodobně platí, že centrální bankéři mohou ceny potravin zcela přehlížet a soustředit se jen na „doma vyrobenou“ jádrovou inflaci.

Autor je hlavní ekonom společnosti Patria Finance
(Redakčně upraveno)

Zavřít reklamu
Sdílet článek
Diskuse 0
Sdílet článek
Diskuse k tomuto článku je již uzavřena