Začněme nejprve doma. V České republice je okolo šesti tisíc standardních protiatomových krytů pro zhruba čtvrt milionu lidí. Uvedl to premiér Petr Fiala (ODS) krátce po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 jako odpověď na poslaneckou interpelaci, jak je stát připraven chránit obyvatele v případě jaderného útoku – diktátor Vladimir Putin tehdy nařídil uvést ruské jaderné síly do vysokého stupně bojové pohotovosti.
Fiala současně připomněl, že k ochraně obyvatel by sloužily i další prostory, například podzemní garáže, pražské metro nebo Strahovský tunel. „Není důvod ke znepokojení, nestrašme občany, že hrozí nějaké riziko a že se budeme muset schovávat do krytu nebo něco podobného,“ citovaly premiéra České noviny, web České tiskové kanceláře. Podle Fialy je použití jaderných zbraní „krajně nepravděpodobné, ne-li vyloučené“.
Podle Ministerstva vnitra – Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru se takzvané stálé tlakově odolné úkryty začaly budovat na konci 50. let minulého století. Největší kapacity dosáhly v roce 1995, kdy by poskytly ochranu asi 13 procentům obyvatel. Od té doby se ale kapacita snížila na necelých 11 procent. Ostatní obyvatele by v případě hrozby chránily improvizované kryty.
Lidí hodně, krytů málo
V tom, že stálé protiatomové bunkry nedokážou pojmout všechny obyvatele, nebo aspoň výraznou většinu, není Česko žádnou výjimkou. „V České republice, a také v naprosté většině ostatních států, není a ani dříve nebylo zajištěno ukrytí ve stálých úkrytech pro většinu populace,“ sdělila faei.cz mluvčí hasičů Klára Ochmanová.
Dokládají to údaje z vybraných zemí, které faei.cz zmapovalo z veřejných zdrojů včetně internetových stránek státních a dalších veřejných institucí nebo sdělovacích prostředků. Například v Polsko má v současné době přibližně 62 tisíc protileteckých krytů. Většina z nich pochází stejně jako v Česku z období studené války.
Podle RadioFreeEurope/Radio Liberty nebo Expres TV Global polská vláda zahájila komplexní inventarizaci a inspekci těchto krytů, aby se ujistila, že jsou v případě potřeby dostatečně vybaveny a připraveny.
Na Slovensku je podle informací z pěti webů a dalších odborných publikací k dispozici přibližně 1,5 tisíce protiatomových krytů. Také byly vybudovány vesměs za studené války, ale mnohé z nich jsou dnes neudržované nebo už nevyhovují současným standardům ochrany proti radioaktivnímu záření.
Většina z nich se nachází ve větších městech, jako je Bratislava a Košice. Některé kryty byly v posledních letech renovovány a přizpůsobeny pro jiné účely, jako jsou například skladovací prostory nebo muzea.
Informace o počtu protiatomových krytů v Maďarsku nejsou snadno dostupné ve veřejných databází. Avšak podle různých jiných zdrojů má Maďarsko značný počet protiatomových bunkrů. Tato zařízení jsou často pod správou státních institucí nebo jsou využívána k jiným účelům, jako například skladování. Kryty se nacházejí převážně ve městech a významných průmyslových oblastech.
Bunkry jsou, ale nefungují
Jak nedávno informovaly Novinky.cz, podle průzkumu agentury INSA pro deník Bild se ruského útoku na Německo obává zhruba každý druhý obyvatel Spolkové republiky. Pouze každý šestý dotázaný ale potvrdil, že ví, kde by našel úkryt v případě útoku například raketami. Naopak téměř 80 procent přiznalo, že neví, zbytek neodpověděl.
Svou roli může hrát i to, že v současné době není v provozu žádný z téměř 600 zbývajících protileteckých krytů v Německu. Údržba bunkrů skončila v roce 2007, kdy spolková a zemská vláda rozhodly o ukončení „funkční údržby veřejných krytů“. Německá vláda ale plánuje renovace a modernizace některých z těchto krytů, stejně jako vytváření nových úkrytů v podzemních parkovištích, nádražích či sklepech.
„Vycházíme ze třiceti let míru, třiceti let mírových dividend, z nichž jsme všichni těžili. A nyní se cesta ubírá opačným směrem,“ prohlásil ministr obrany Boris Pistorius. Spolkový úřad pro pomoc při katastrofách a civilní ochranu (BBK) dlouhodobě doporučuje vytvářet si zásoby potravin, vody, hygienických potřeb, lékárniček a základního tábornického vybavení.
V sousedním Rakousku je podle údajů ze čtyř webů k dispozici přibližně sedm tisíc jaderných krytů určených k ochraně obyvatelstva v případě jaderného útoku. Tyto kryty jsou součástí širší snahy o zajištění civilní ochrany při mimořádných událostech.
Premiantské země
Jednou ze zemí, kterou experti považují za dobře připravenou na mimořádné jaderné události díky rozsáhlého systému civilní obrany včetně jaderných protiatomových krytů, je Švýcarsko. Bunkry má okolo 300 tisíc soukromých a veřejných budov, kam se může uchýlit asi 8,6 milionu lidí, takže v podstatě pokrývají celou populaci.
Švýcarská vláda původně nařídila výstavbu protiatomových krytů v obytných budovách počínaje rokem 1963, a to pokračovalo až do roku 2012. Navzdory výraznému omezení výstavby v posledních letech udržuje Švýcarsko své kryty v dobrém stavu, i když některé slouží jako sklady nebo dočasné ubytování pro žadatele o azyl.
Podobnou cestou jako Švýcarsko se vydalo i Finsko, kde by také všechny budovy nad stanovenou podlahovou plochou měly mít protiatomový kryt. Díky tomu má velká část populace přístup k ochraně. Finská vláda provádí i pravidelná cvičení a kampaně na zvýšení povědomí veřejnosti, aby zajistila, že občané vědí, jak reagovat v případě jaderné hrozby.
Sousední Švédsko má asi 65 tisíc protiatomových krytů, které pojmou zhruba sedm milionů lidí. Tamní strategie civilní obrany zahrnuje také rozsáhlé veřejné informační kampaně a pravidelná cvičení k přípravě obyvatelstva na různé typy mimořádných událostí. Podobný postup zvolilo rovněž Norsko.
Mnoho protiatomových krytů má rovněž Rusko, které nyní opakovaně vyhrožuje použitím jaderné zbraně. Bunkry pocházejí především ze sovětských časů, mnohé z nich jsou stále funkční. Ruská vláda tuto robustní infrastrukturu civilní obrany stále udržuje a pravidelně provádí i rozsáhlá cvičení svého obyvatelstva.
Velký počet protiatomových bunkrů mají rovněž Spojené státy, zejména ve vládních a vojenských zařízeních. Množství krytů civilní obrany se od studené války snížilo, ale mnohé stále existují a jsou funkční. Americká vláda klade důraz na koordinaci postupů při mimořádných událostech, provádí pravidelná cvičení a udržuje komplexní plány pro mimořádné situace.
Nejhůře je na tom Japonsko
Hůře jsou na tom pobaltské státy, kde je počet protiatomových krytů poměrně nízký. Za studené války zde sice Sovětský svaz vybudoval určitou síť civilní obrany včetně stálých krytů, od získání nezávislosti je však údržba omezena, což platí i pro výstavbu nových bunkrů. Celkově lze říci, že pobaltské státy spoléhají více na strategickou obranu NATO než na rozsáhlou místní infrastrukturu jaderných úkrytů.
Z dostupných informací také vyplývá, že málo protiatomových krytů má Japonsko, ačkoli jde o zemi, která jako jediná poznala sílu jaderné bomby. Míra penetrace protiatomových krytů v Japonsku činí asi 0,02 procenta.
Omezený počet krytů odráží relativně nízký důraz Japonska na infrastrukturu civilní obrany (speciálně pro jaderné mimořádné události, pozn. red.), ačkoli země je vysoce připravena na jiné typy katastrof, jako jsou zemětřesení a tsunami.
Avšak i to se začíná měnit pod vlivem ruské invaze na Ukrajinu a stále agresivnější severokorejské rétoriky. Řadu Japonců v posledních letech znervózňuje testování severokorejských raket natolik, že si pořizují vlastní bunkry, přestože nejde o levnou záležitost, uvedla francouzská stanice France 24.
(Dokončení)
