Ropovod Družba je hlavním zdrojem maďarského ropného dovozu. Podstatnou část ropy jím ale dováží také Česko. V praxi by to tedy znamenalo, že by Česko těžilo ze zamítavého postoje maďarské vlády premiéra Orbána, který hrozí vetovat zmíněný šestí sankční balíček, pokud ten by embargoval ropu proudící Družbou.
Fialova vláda by se tak za tu Orbánovu svým způsobem „schovala“. Platí totiž, že Česko nemá dostatečné záložní kapacity pro případ odstřižení dodávek Družbou. Muselo by kupříkladu dojednat navýšení kapacity ropovodu TAL, který vede surovinu z italského Terstu přes Alpy do Bavorska, kde se na něj napojuje ropovod IKL, vedoucí surovinu do Česka.
Česko tak tím, že si Orbán „postavil hlavu“, získává více času, aby mohlo realizovat záložní řešení, například se podílet na investicích do dalších čerpadel ropovodu TAL tak, aby se zvýšila jeho kapacita.
Jestliže nyní EU dává sankcionování ropy proudící Družbou „k ledu“, výrazně tím utlumí účinek šestého sankčního balíčku. V loňském roce Rusko Družbou přepravovalo do rafinérií členských zemí EU objem ropy odpovídající 720 tisícům barelů denně. Po moři, tedy tankery, dodávalo 1,57 milionu barelů.
Brusel se tak ocitl v pasti svých dřívějších siláckých gest a vlastní nejednoty zemí EU. Jeho neustálé řeči, že EU zavede embargo na ruskou ropu, totiž udržují už měsíce trhy v napětí, které ropu zdražuje. Brusel ale, jak vidno opět i nyní, není s to hrozbu naplnit. Takže Putinův režim prodává svoji ropu za cenu navýšenou v důsledku hrozby EU, a to v nesníženém objemu, neboť hrozba zůstává nenaplněna.
Evropská komise tak strategicky selhává. Nereflektuje totiž základní pravidlo vyjednávání. To zní, že je třeba používat vždy jen takové hrozby a ultimáta, které jsme schopni naplnit, jestliže protistrana neustoupí. Pokud tedy EU hrozila embargem na ruskou ropu, měla jej umět naplnit, jinak jím „nešermovat“. Takhle je to fiasko.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
