„Emitent firemních dluhopisů se tímto krokem nejspíše snaží navodit dojem, že projekt Lipa Learning začne v dohledné době vydělávat,“ konstatovala Eliška Skřivanová ze serveru Rizikové dluhopisy, který se snaží varovat před podezřelými emisemi tuzemských korporátních bondů.
Podle experta na informační technologie, který si nepřál být jmenován a na nějž se server odvolává, ale ani tento krok věřitelům návratnost jejich investic nezaručí. „I kdyby si aplikaci zakoupil milion předplatitelů, dluhy, včetně úroků Bárta jen tak nesplatí,“ tvrdí Skřivanová.
Šestitýdenní lhůta na předložení řešení své neschopnosti splácet, společnosti EMTC neúprosně ubíhá. Během ní se – podle Skřivanové – předseda představenstva firmy Tomáš Bárta rozhodl zahájit prodej aplikace Lipa Learning, na níž stojí a padá celý dluhopisový program skupiny.
„Monetizační model se z důvodu přání některých potenciálních investorů do této doby odkládal. Za současné situace jsme se však rozhodli k jeho aktivaci. Zároveň v této verzi dojde k zásadnímu zrychlení aplikace při užívání v režimu off-line, na kterém jsme pracovali déle jak půl roku, a také přibude i nový obsah,“ uvedl Bárta v médiích.
Pokus o tzv. moratorium
Vzhledem k tomu, že se někteří z investorů chystají podat návrh na insolvenci, má tento krok téměř šestileté zpoždění. Aplikace byla totiž uvedena již v roce 2013, upozorňuje Skřivanová a dodává, že namísto jejího překládání do devíti světových jazyků, jak se Bárta s oblibou chlubí, měla být invence věnována spíše tomu, aby byl o aplikaci zájem na konkrétním trhu.
„Teprve poté měl Bárta usilovat o celosvětovou expanzi. Zvolil však, zcela nelogicky, opačný model, díky kterému jsou v ohrožení peníze stovek věřitelů,“ domnívá se Skřivanová. Podle ní se dá očekávat, že se Bárta pokusí o tzv. moratorium, tedy ochranu dlužníka před věřiteli, o níž může požádat insolvenční soud až na dobu tří měsíců. „Po tuto dobu nelze vyhlásit úpadek firmy a dlužník tak může, nebude-li vydáno předběžné opatření, fakticky dál nakládat s majetkem, tedy např. upřednostnit některé z věřitelů,“ upozorňuje.
Tento druh protiprávního jednání přitom v rámci insolvenčního řízení není ničím neobvyklým. Mezi typické „insolvenční kličky“ patří také například započtení existujících pohledávek, tedy splatné pohledávky dlužníka vůči nesplatným pohledávkám věřitele.
Větší průšvih než Zoot?
Podobné excesy lze řešit například odpůrčí žalobou na neúčinnost právního jednání, nebo trestním oznámením. Zvýhodňuje-li dlužník některé věřitele před ostatními, může jít o naplnění skutkové podstaty trestného činu zvýhodnění věřitele či poškození věřitele, které spadají do kategorie úpadkových trestných činů. Mezi další obvyklé triky patří podle Skřivanové např. předložení neúplného nebo nepravdivého seznamu majetku či jeho přepisování na osoby blízké.
Podle Skřivanové se jako řešení nejeví ani případná restrukturalizace EMTC. Aby věřitelé takový krok odsouhlasili, bývá nezřídka „Sofiinou volbou“ mezi nulovým vypořádáním pohledávek (konkursem) nebo vypořádáním řádově v jednotkách procent, jako tomu bylo například u internetového obchodu Zoot. „Ale ten disponoval značným hmotným majetkem v podobě dosud neprodaného oblečení, zatímco Bártova EMTC může nabídnout pouze hypotetickou částku, na niž byla jeho aplikace údajně oceněna,“ vysvětluje Skřivanová.
Zda se podaří projekt zachránit, závisí podle Bárty na vývoji situace skupiny EMTC v následujících týdnech a měsících. Vedení skupiny EMTC, říká, na nalezení řešení již déle jak měsíc usilovně pracuje se svými poradci. „Byla by obrovská škoda, kdyby velké úsilí a mnoho finančních zdrojů vložených do tohoto unikátního celosvětového projektu mělo skončit zmarem,“ uzavírá Bárta.
