Společné stanovisko obou lídrů sice stvrzuje, že Rusko bude Číně dodávat minimálně 98 miliard metrů krychlových plynu ročně. To je sice šestkrát tolik plynu, kolik Rusko dodalo Číně plynovody loni. Avšak stále jde o výrazně nižší objem plynu, než jaký Rusko dodávalo Evropě před válkou.
Zjevnou zdrženlivost uplatnil Si také v otázce rozvoje plynovodu Síla Sibiře 2, který má představovat jakousi „páteř“ v rámci přeorientování dodávek ruského plynu z Evropy do Asie, zejména právě do Číny.
Pro Čínu sice ruský plyn představuje levnější alternativu k plynu, jejž musí dovážet ve zkapalněné podobě námořní cestou, avšak Peking i tak evidentně hodlá udržovat pestrost svých dodavatelů a neuvázat se příliš ani k jednomu, jako to učinila Evropa ve vztahu k Rusku, resp. jeho plynu.
Zkapalněný plyn může Čína dovážet z USA, Kataru, Austrálie a od dalších dodavatelů, kteří jej nyní nabízejí. Peking navíc může vsázet i na to, že třeba Rusko půjde s cenou plynu ještě níže, protože se v důsledku západních sankcí ocitne v tíživější situaci, než do jaké jej zatím uvrhly.
Čína se také sama hodlá vyhnout prohlubování západních sankcí vůči ní samotné. Což je další důvod, proč v otázce plynu Rusku do náruče nepadá, navzdory všem slovům o přátelství mezi lídry obou zemí, která se Moskvou v uplynulých dnech linula.
Zdrženlivá je Čína také v další oblasti, jež je pro Rusko kruciální. Na diskusi o vojenské spolupráci sice při jednáních obou prezidentů došlo, jak říká Kreml, avšak bez hmatatelnějšího výsledku.
Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg v úterý uvedl, že existují určité známky, že Rusko žádalo Čínu o dodávky zbraní pro válku na Ukrajině. Severoatlantická aliance však podle něj nemá žádný důkaz, že jej Čína skutečně vyslyšela.
Celou návštěvu čínského prezidenta v Moskvě je tak třeba vnímat hlavně v kontextu zhoršujících se vztahu Pekingu s Washingtonem. Jako vzkaz Číny Spojeným státům: Zatím jsme v klíčových oblastech víceméně neutrální, ale nemusí to tak být napořád.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
