To ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity. Oba autoři sestavují nový ukazatel míry makroekonomické rozdílnosti – neboli divergence – a konstatují, že jeho „zřetelný nárůst značí vzestup divergence v rámci eurozóny“.
Ukazatel sestavují na čtvrtletní bázi pro všechny kvartály od vzniku eurozóny v roce 1999 až do konce loňského roku. Představuje nevážený průměr statistické míry rozptylu sedmi klíčových makroekonomických veličin:
Reálného hospodářského růstu, hrubého domácího produktu na obyvatele, inflace, růstu mezd, úrovně veřejného dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu, reálného směnného kursu vůči Německu a konečně bilance vzájemného obchodu s Německem. Nejmenší rozptyl – tedy maximální sladěnost – vyjadřuje hodnota „0“, největší pak hodnota „1“.
Ještě do roku 2016 se ukazatel vyvíjel průměrně kolem hodnoty 0,3, v roce 2023 však vzrostl na více než dvojnásobek, nad hodnotu 0,7. Od roku 1999 do konce loňska pak míra divergence zemí eurozóny stoupla z necelých 0,2 na více než 0,6, tedy více než trojnásobně.
Přitom před dvaceti a více lety se řada ekonomů domnívala, že euro by mělo vést naopak k makroekonomickému sbližování zemí eurozóny, tedy ke konvergenci. Tento předpoklad jim byl klíčovým argumentem, proč zavedení eura vůbec podpořit, byť už na přelomu milénia se často objevovala úvaha, že je zaváděno předčasně a že ke kýžené konvergenci vést nemusí.
Více než trojnásobná makroekonomická rozdílnost zemí eurozóny představuje alarmující zjištění. Bez dostatečné makroekonomické sladěnosti se totiž jednotná měna stává přítěží, zatímco by jednotlivým zemím dané měnové unie – v tomto případě tedy eurozóny – více prospěla vlastní, národní měna.
Nelze rozhodně vyloučit, že rostoucí makroekonomická rozdílnost a divergence zemí eurozóny je důsledkem právě předčasného zavedení eura. Euro nejen, že země eurozóny nesbližuje, ale dokonce mezi nimi může hloubit příkopy, čehož důsledkem je například mnohem větší zadluženost Evropy při znatelně slabším růstu produktivity či inovativnosti.
Euro tak může v tomto smyslu přispívat k podrývání konkurenceschopnosti Evropy ve světovém měřítku, společně například s přeregulovaností a přepjatou byrokracií, aktuálně relativně drahými energiemi nebo příliš ambiciózní zelenou politikou.
Dynamika se každopádně zdá být zřejmá. Rozdíly mezi zeměmi, jež platí eurem, zatím prakticky soustavně narůstají vstříc bodu, kdy už bude další udržování eurozóny tak nákladné a ekonomicky nevýhodné, ba ničivé, že se tato měnová unie rozpadne. Tento nepříznivý trend – který by samozřejmě mělo být možné zvrátit, alespoň teoreticky – navíc od roku 2019 ještě zesiluje.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
Ať si to přečtou tak skvělí ekonomové, jako Petr Pavel, naše skvělá Markéta, zářná Danuše s panem Farským a další, co tak zasvěceně mluví o „elitním“ společenství. V hlavách nulový pojem, ale hlavně hodně nahlas…
Ani jedna zde zmíněných neumí číst a pan Pávek čte jen to co je označeno: Tajné, nečíst nebo začerněné cenzůrou 😂
Zlatá Česká koruna.Hýčkejme si ji.nenechme se ovlivnit lživými řečmi,že jedině Euro je spása.Ne,EURO je rakovina,která by v případě zavedení v Česku uvrhnula miliony lidí do chudoby.Už v dnešní době v Česku žije 1,5 milionů lidí v chudobě a to eště tu není EURO.Bože chran Česko před EUREM.
Ano, eurozóna nemá šanci na život. Euro rovněž.
Euro je jen zučtovací jednotka (peníze) . Jen ukazuje , jak si vedou vlády zemí a jak jsou schopné . USA mají větší rozdíly a bezproblému fungují .
Argument , že pro každou zemi je výhodná jeho měna je podobný tomu , že naše město má mít svou měnu , protože si vede jinak než ostatní obce .
Rozdílné měny jsou jen bariera v obchodě a byznys pro banky a směnárny .
Každá ekonomika má své příjmy ( nár.důchod) a také náklady. Také mzdy a ceny zboží uvnitř mají státy různé. A je jedno jestli všichni v regionu platí pazourkem, zlatem, nebo každý region má svoji měnu. I v USA je jedna měna a přitom každý stát má svoji ekonomiku. Možná pánové mají ve výpočtu pravdu, ale prakticky je to o ničem.
Problém není euro jako takové,ale snahao násilné protlačení našimi politiky. Při tom hraje významnou roli,že zprávy o euru nejsou z ani jedné strany pravdivé.Příznivci eura nechtějí vidět rizika a odpůrci přeci jen jisté výhody. Bez pravsivých informací je polemika okolo zbytečná.
Ten článek je špatný. Není v něm jediný argument, který by dokazoval, že příčinou diverzifikace je €. Euro nepřispívá k podrývání konkurenceschopnosti. Ta je omezována zmiňovanou přeregulovaností a přepjatou byrokracií, aktuálně relativně drahými energiemi a příliš ambiciózní zelenou politikou. Další nezodpovězenou otázkou je, proč by měla být vlastně nějaká diverzifikace problémem.
Nepředpokládám, že na Bruntálsku či v Karviné uvažují o zavedení vlastní měny, protože si za své koruny mohou koupit stále méně a méně než v Praze.
Eurozóna a Euro jsou velice odvážné a dobré myšlenky se zcela fatálním provedením. Otázka nezní, zda zůstat či nezůstat v EU. Otázka by měla být položena jinak: lze zůstat v EU za jakýchkoliv podmínek?