Varovné tedy je, že komise si za svoji prioritu bere parametrickou změnu, a nikoli změnu systémovou. Zjednodušeně řečeno, komise si za prioritu klade rozdělování peněz, které bude mít stát pro účely penzí k distribuci, zatímco na druhou kolej odsunuje debatu nad tím, jak zajistit, aby do důchodového systému více peněz přitékalo.
Přitom právě tato druhá debata je z hlediska dlouhodobé udržitelnosti českých veřejných financí mnohem zásadnější. Zjednodušeně řečeno, pokud na důchody nebude dost peněz, není už tak podstatné, jaký podíl z tohoto nedostatečného objemu peněz budou získávat muži a jaký ženy. Pokud má nová komise řešit hlavně to, o kolik více či méně budou ženské penze nuznější než ty mužské, postrádá její existence valného smyslu a patrně se zařadí za předešlé, víceméně neúspěšné důchodové komise.
Navíc opět hrozí, že vznikne důchodová reforma, kterou nějaká příští vláda zruší. Jako se to přihodilo Nečasově důchodové reformě. Žádné důchodové komise vlastně už nejsou třeba. Politici se neustále nemohou schovávat za názor komisí. Musí v takto zásadní otázce nést svůj díl odpovědnosti. Ostatně i proto je voliči do funkce zvolili. Odborných návrhů už vznikla přehršel.
Místo další komise potřebujeme spíše to, aby si spolu sedli ekonomičtí experti parlamentních stran – tedy lidé s politickým mandátem – a pokusili se najít konsensuální řešení. Takové, pro něž získají u své partaje podporu. Jen tak bude zajištěno, že důchodovou reformu příští vláda nezruší a jen tak si tedy bude moci veřejnost dovolit takové reformě důvěřovat. Důvěra veřejnosti je přitom v tak zásadní věci zcela stěžejní podmínkou. Nečasova reforma pohořela i proto, že si důvěru veřejnosti nezískala. Expertní komise jako taková není žádnou zárukou obecné důvěryhodnosti reformy. Tou je jen to, že se za ni konsensuálně postaví politici – volení zástupci lidu – a to napříč spektrem.
Autor je hlavní ekonom společnosti Czech Fund
(Redakčně upraveno)
