V mnoha zemích byl inflační vzestup kombinací nákladových a poptávkových faktorů. Ty poptávkové souvisely zejména s obdobím pandemie a tehdejší kombinací extrémně uvolněných fiskálních a měnových politik, k čemuž se přidalo převládající napětí na mnoha trzích práce, zejména v Evropě.
Nákladové složky šly za cenami potravin a hlavně energií. A to jak kvůli probíhajícím strukturálním změnám směrem k zelenější energetické produkci, tak si samozřejmě svou daň vybrala i válka na Ukrajině. Výsledkem byl utlumený hospodářský vývoj.
Na produkční straně zejména v důsledku potíží v globálních výrobních řetězcích, na výdajové straně pak vlivem omezení výdajů domácností na spotřebu. Právě spotřebitelé citlivě vnímají ztrátu kupní síly působením vysoké inflace.
Vše ale nasvědčuje tomu, že stagflační syndrom je na ústupu a letošní rok nakonec bude na globální i lokální úrovni lepší než ten loňský, a to v obou složkách. Již několik měsíců je patrný pokles cen energetických komodit na trzích, v mnoha případech na předválečné úrovně, na straně poptávky se pomalu začíná projevovat obecně utaženější měnová i fiskální politika.
Inflace na globální úrovni má vrchol za sebou. Očekávání letošní míry inflace se v klíčových ekonomikách začínají revidovat směrem dolů. Naopak růstové vyhlídky pro letošní rok analytici vesměs začínají revidovat směrem k lepšímu.
Zdá se, že ani ve Spojených státech, ani v eurozóně nakonec letos recesi nezažijí. A co je podstatné, od recese se podle nás vzdaluje i Německo. A v případě Česka to vypadá, že mělká recese je za námi, když jsme si jí prošli ve druhé polovině loňského roku.
Vpředhledící sentiment indikátory za únor zveřejněné pro velké světové ekonomiky v první polovině toho týdne potvrdily, že nálada domácností a průmyslníků se od minim loňského roku vzdaluje. Z pohledu finančních trhů to znamená, že americká centrální banka, Fed, i Evropská centrální banka si nadále udrží své odhodlání tlačit inflaci dolů dalším zvyšováním úrokových sazeb.
Autor je hlavní ekonom Komerční banky
(Redakčně upraveno)
