K tomu, že bankrotu mohou využívat i tzv. profesionální dlužníci, výrazně přispěla novela insolvenčního zákona účinná od června 2019, která zmírňuje podmínky pro vstup do osobního bankrotu a oddlužení.
Dlužníkům totiž dokonce odpadla povinnost během pěti let splatit alespoň 30 procent svých závazků. Nyní stačí, když doloží, že „vynaložili veškeré úsilí, které po nich bylo možné spravedlivě požadovat, aby zaplatili pohledávky věřitelů“. Jestliže po uplynutí této doby soud shledá, že se dlužník snažil splácet maximum, co mohl, zbytek dluhů je mu odpuštěn.
Dlužník může navíc požádat o přerušení splátkového kalendáře až na jeden rok, nebo prodloužení až o půl roku. Ke schválení oddlužení přitom dlužníkovi stačí, když prokáže poctivý záměr a schopnost splácet v plné výši odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce a zároveň minimálně stejnou částku ostatním věřitelům. Nutno dodat, že na tuto už nepřiměřenou ochranu dlužníka doplácejí všichni věřitelé až na banky a stát. To jsou totiž tzv. přednostní věřitelé.
Klasickým exemplářem dlužníka „profíka“ je podle Elišky Skřivanové ze serveru rizikovedluhopisy.cz jedinec s trvalým bydlištěm na obecním úřadě. Do insolvenčního řízení pak přihlašují své fiktivní pohledávky spřízněné osoby. Účelem takto nastrčeného komparsu je dostat se do věřitelského výboru, rozporovat ostatní věřitele pomocí účelových žalob a jakkoli se snažit ovlivňovat průběh insolvenčního řízení.
Přibývá navíc případů, kdy notorický neplatič, po schválení oddlužení, řádně neplnil své povinnosti, insolvenční řízení bylo proto zastaveno, avšak neplatič si o oddlužení zažádal opakovaně a bylo mu opětovně povoleno.
Díky tzv. ochraně přiměřeného obydlí se navíc i dlužníci s dobrými, respektive průměrnými majetkovými poměry mohou, v rámci oddlužení, vyhnout zpeněžení jejich nemovitosti, čímž jsou opět kráceni věřitelé. Zákonodárci argumentovali tím, že když je zachováno dlužníkovo materiální zázemí, snáze se vrátí do normálního života. Nepamatovali však na případy, kdy k tomuto dochází účelově. Pětina dlužníků, kteří jsou dnes v exekucích, totiž už jedním oddlužením prošla. A opět neplatí své dluhy.
Co se půjčilo, má se vrátit. Zákonodárci svojí lidskostí (nebo hloupostí) umožňují „šmejdům“ vyhnout se exekuci.