Místo, aby stát přišel s nějakým funkčním a rychlým řešením, jak se s těmito důsledky zásadních státních omezení vypořádat, přehodil problémy na soukromníky. Majitelé nemovitostí teď mají doplácet na to, že se někdo jiný ocitl bez příjmů a v minulosti si nevytvořil dostatečné zásoby. To je nepřijatelné a jen to rozšíří množství firem v problémech.
První velkou skupinou majitelů nemovitostí, kteří mají doplatit na protipandemická opatření, jako vlastníci komerčních prostor. Vláda chce jejich nájemníkům umožnit až do konce června s tím, že by toto nájemné měly firmy doplatit do dvou let.
Další opatření pak ekonomicky poškodí majitele bytů, protože vláda omezila možnost výpovědí z nájmu pro domácnosti, které nemohou kvůli výpadku příjmu spojenému s koronavirem zaplatit nájem. Nájemníci bytů v problémech mohou dlužné nájemné splatit až do 31. května příštího roku.
Reálně tak bude muset majitel bytu či nemovitosti strpět mnohaměsíční užívaní vlastního majetku, aniž by za to inkasoval jakýkoliv obnos. Nikdo mu přitom nezaručí, že po uplynutí půlroční lhůty u komerčních nájmů a až jednoho roku u bydlení někdo tyto dluhy opravdu doplatí. Může přitom jít o mnoho desítek až stovek tisíc korun. Z majitelů bytů se tak stanou nedobrovolní poskytovatelé úvěrů, které však nebudou vůbec ničím zajištěné.
Je velmi pravděpodobné, že po uplynutí „ochranné lhůty“ mnoho dlužníků ze dne na den zmizí a věřiteli zbudou jen oči pro pláč. Vymáhat dlužné statisíce po domácnostech stěhujících se z bytu do bytu, je běh na dlouhou trať s velmi nejistým výsledkem. Stejně tak „položit“ firmu kvůli statisícovým dluhům za nájemné, není nic složitého. Komerční nájemník nájemné zpětně nedoplatí, firmu pošle do insolvence a na majitele pronajímané nemovitosti zůstane jen pár drobných.
Mnohem lepší řešení by bylo takové, k jakému se odhodlalo například Švédsko. To podnikatelům zasaženým protipandemickými opatřeními poskytuje speciální dotace na zaplacení nájmů. Pokud by k tomu český stát nepřistoupil, měl by alespoň férově převzít riziko, kterého se tímto zbavuje a převádí na jiné. Tím je státní záruka za tyto odložené platby. Pokud stát někomu nařídí úvěrovat jinou skupinu lidí bez možnosti prověřit jejich splátkové možnosti, je státní ručení samozřejmé.
Doufám však, že tyto nápady legislativním procesem neprojdou. Napáchaly by totiž mnohem více škod, než užitku. Odložení nájmů by vedlo ke krachům spousty dalších firem, zavlečení infekce platební neschopnosti do dalšího podnikatelského sektoru a prohloubení krize celé ekonomiky.
Navíc stále není jasné, jak to bude s placením záloh za energie a jiné služby. Jestli se osvobození týká i těchto plateb nebo ne. Pokud by nájemce nemusel platit ani tyto pravidelné platby, přešla by tato povinnost nejspíš na vlastníka nemovitosti. Dodavatelé energií určitě nebudou tak benevolentní, aby dodávali elektřinu, plyn či vodu půl roku zdarma.
Současný stav je opravdu mimořádný a přijmout opatření k omezení šíření koronavirové nákazy je nutné. Nelze ale tuto krizi zneužívat a přijímat řešení, jejichž dopady nejsou domyšlené. Mohou totiž vést k úplnému kolapsu celé ekonomiky a pádu do dlouhé a těžké krize.
Pokud jde o nájmy, měl by stát ponechat dohodu pouze na pronajímatelích a jejich nájemcích. Každý rozumný pronajímatel dobrého nájemce nezadusí a pokusí se mu vyjít vstříc. Musí však jí o oboustrannou dobrovolnou dohodu a ne jednostranný vládní diktát.
Autor je generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol
(Redakčně upraveno)