Česká národní banka (ČNB) pak počítala s hodnotou 17,4 procenta. Jediné ministerstvo financí s plus minus takovou inflací počítalo, poněvadž předpokládalo meziroční nárůst hladiny spotřebitelských cen pouze ve výši 15,3 procenta.
Nebývalý rozdíl v převážné většině odhadů inflace a v její skutečné hodnotě je do značné míry dán metodikou, jakou Český statistický úřad (ČSÚ) zvolil k zachycení dopadu zavedení energetického úsporného tarifu a odpuštění poplatku za obnovitelné zdroje.
Takže v říjnu díky zavedení obou opatření statisticky poklesla cena elektřiny meziročně o zhruba 38 procent, zatímco nebýt těchto opatření naopak by její cena rostla o přibližně 35 procent.
Jestliže by na tato opatření nedošlo, říjnová meziroční inflace by činila nikoli 15,1 procenta, ale 18,6 procenta. A pokud by ČSÚ zvolil jinou metodiku zachycení dopadu zavedení uvedených opatření, byla by inflace docela pravděpodobně někdy v pásmu mezi hodnotami 15,1 a 18,6 procenta.
ČSÚ přitom zvolením metodiky výpočtu říjnové inflace nejen navozuje iluzi, že v Česku je inflace nižší, než jaká ve skutečnosti je, ale navíc a dost možná zejména ušetří státu opravdu hodně peněz.
Držitelé protiinflačních spořících dluhopisů vlády ČR se totiž dočkají úroku jen kolem patnácti procent, namísto úroku až kolem devatenácti procent, jenž jim měl náležet nebýt zmíněné vládní úlevy od drahých energií a souvisejících statistických úprav.
Výnos na protiinflačních dluhopisech se totiž bude odvíjet právě od říjnové inflace. Ke smůle držitelů těchto dluhopisů je říjnová inflace nejnižší od letošního dubna. Vždyť ještě zářijová inflace vykázala hodnotu rovných osmnácti procent.
Čeští statistici tak Fialově vládě zvolením metodiky ušetří stovky milionů korun až miliardy, které by jinak musela vyplatit střadatelům z řad protiinflačních spořících dluhopisů – Dluhopisů Republiky. V loňské, zatím poslední emisi jich vláda prodala za 41,1 miliardy korun. Nabízela je od 20. září do 23. prosince.
Držitelé těchto dluhopisů se tedy za letošní rok dočkají úroku nikoli kolem až devatenácti procent, ale jen kolem patnácti procent. To znamená, že stát jen na této emisi na úrocích ušetří v letošním roce zhruba 1,6 miliardy korun. Celkově ale bude jeho úspora v miliardách, jelikož uměle snížená inflace poníží postupně úrok také na Dluhopisech Republiky z dalších emisí.
Přitom dovedeme-li použitou metodiku ČSÚ do extrému, tak pokud bychom odevzdali všechny své peníze vládě a ta za nás udělala veškeré naše nákupy (jako za nás teď platí poplatek za obnovitelné, resp. podporované zdroje, pozn. aut.), spotřebitelská inflace bude nulová. Jenže inflační tlaky v ekonomice přece nemizí s tím, že se změní postava kupujícího!
Ve zbývajících dvou měsících roku zřejmě dojde opět na navýšení inflace, ovšem inflace by již neměla dosáhnout úrovně dvaceti procent. V příštím roce bude inflace postupně klesat. Za celý letošní rok dosáhne průměrně úrovně kolem patnácti procent, v příštím roce kolem deseti procent.
Nově zveřejněná čísla k říjnové inflaci dále snižují pravděpodobnost zvýšení úrokových sazeb v podání České národní banky. Koruna proto v reakci na zveřejnění oslabila.
Část českých i mezinárodních investorů si tuzemskou měnu nakupovala s vyhlídkou, že ještě existuje nemalá šance na zvednutí úroků, a tedy zvýšení atraktivity koruny a korunových aktiv coby výhodného „úložiště“ volných peněz. Tato vyhlídka se nyní dále zatemňuje.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
