Jenže u souhrnného pojmenování řady dílčích problémů přínosnost Draghiho zprávy vlastně končí. Ze dvou zásadních důvodů. Zaprvé, Mario Draghi, někdejší italský premiér a bývalý prezident Evropské centrální banky, nijak nezpochybňuje „posvátné krávy“ současného směřování Bruselu.
Přitom praktický každý ekonom musí konstatovat, že prostá analýza nákladů a přínosů ambiciózní dekarbonizace EU v její prospěch může hovořit jen těžko. Drtivou většinu emisí má dnes na svědomí svět mimo EU, které se navíc emise daří už od 80. let snižovat (zatímco ve světě prudce rostou, pozn. aut.).
Z toho plyne, že další snížení emisí v EU bude relativně vysoce nákladné, jak ekonomicky, tak sociálně, aniž by samo o sobě jakkoli významněji globální emise mohlo snížit, ba alespoň zbrzdit jejich nárůst.
Ekonom Draghiho kalibru by se neměl opírat o politické, ba ideologické proklamace typu té, že snad EU svým ambiciózním úsilím o redukci emisí bude vzorem zbytku světa. Změřil někdo tento údajný vliv? A mohli bychom výsledky takového měření vidět?
Zadruhé, Draghi nejen že se vyhýbá objektivně zcela adekvátnímu zpochybnění „posvátných krav“, ale navíc ještě nabízí jako klíčové recepty, které jsou politicky neprůchodné, což sám opět musí dobře vědět.
Ostatně více než výmluvné je to, že Draghi jako klíčové řešení ve zprávě navrhne další masivní společný dluh EU, načež se hlavní financiér takového potenciálního řešení – německý ministr financí – pár hodin po vydání zprávy ostře ozve, že nic takového nepřipadá v úvahu, neb Německo nemíní platit za ostatní…
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
Draghi se na nynějším fatálním stavu ekonomiky EU přímo podílel, nyní ukazuje skutečný důkaz, že opravdovým a společným úsilím dokázali položit největší ekonomiku světa. Co víc, příchází s efektivním plánem, jak tuto část zeměkoule naprosto dorazit. A světe div se, lidé mu tleskají. Ale proč se divím, v minulosti už tu pár vůdců, kteří nechali bezduché tleskající ovečky, kopat si vlastní hroby…..