V dokumentu se například ukazuje možnost nasazení upraveného sportovního letounu Z-143 LSi na naší jižní a východní hranici v celkové operační vzdálenosti 600 km. Jedná se o hranici s Rakouskem a Slovenskem. I z příkladu lze dovodit, odkud vojenští odborníci očekávají možné migrační hrozby.

Letoun může letět až 800 km, je vybaven ramenem s denní i infračervenou noční kamerou. Co se vytrvalosti týče, vydrží ve vzduchu pět hodin. Letová hodina stojí deset tisíc korun. Používán byl již ve Vrběticích a při havárii chemičky v Litvínově. Výhodou je, že může být modifikován na utajený přenos dat.

Za zmínku stojí, že v roce 2007 byl obdobný stroj (s americkým motorem Lycoming O-540), použit povstalci z organizace Tygři osvobození tamilského ílámu k bombardování vojenské základny u Colomba na Srí Lance, jak o tom svědčí dobové zprávy z tisku.

V noci vidí na devět kilometrů

VTÚ dále prezentuje mobilní pozemní stanoviště pro sledování i v civilní verzi. Pozorovací kamera je namontována na běžném vozidle.  Vojenská verze má větší provozní odolnost. Denní kamera detekuje pohyb až na třináct kilometrů, subjekt dokáže identifikovat na 2,5 kilometru. Termovizní kamera vidí do devíti kilometrů, identifikuje do dvou.

Pro vojáky je také mobilní pozorovací stanoviště s příznačným názvem Sněžka.

Soukromá firma EVPÚ Defence Uherské Hradiště zase dělá díru do světa s manipulátorem, na který se montují termokamery a denní kamery. Dávají se do vojenských a civilních aut. Jsou na vnějších hranicích EU, v Polsku, Lotyšsku, Ukrajině, Středním východě. Podnik začínal v rodinném domku, dnes je v několika halách a zaměstnává sedm desítek lidí.

Česká firma Retia zase vyvíjí radary pro protivzdušnou obranu s cílem včas odhalovat bezpilotní letouny, drony.

Optický kabel v zemi „slyší“, když někdo kolem dupe

Další firma, Optokon, ve spolupráci s Vysokým učením technickým v Brně a v gesci ministerstva průmyslu a obchodu, vyvíjí neviditelný detekční plot. Do optického vlákna zakopaného pod zemí a umístěného v pancéřované trubce se vypouští signál. Ten se „rozletí“ do okolí. Vlákno ho přijímá zpět a vyhodnocuje rozdíly.

Vlákno může být zakopáno podél běžných civilních sítí.  Zkušební trasa je už na trase z Jihlavy do Znojma. Běžné situace se nahrají jako vzor. Systém pak odliší odlišnosti až do sto kilometrů. Jde jen o to, aby operátor pak uměl přečíst, jestli u hranice dube divočák nebo migrant.