Necelých 850 tisíc zaměstnanců ve veřejném sektoru se řídí pěti různými tabulkami a v průměru jejich platy oproti roku 2019 vzrostly zhruba o 20 procent a skutečně tak zaostávají za hlavními byznysovými odvětvími v čele s průmyslem, kde mzdy v průměru vzrostly od roku 2019 zhruba o 30 procent.
Mezi jednotlivými kategoriemi státních zaměstnanců jsou však velké rozdíly a zatímco ve zdravotnictví platy kopírovaly nebo dokonce překonávaly soukromý sektor, v případě pracovníků v kultuře, úředníků, technických pracovníků, ale i pedagogů viditelně zaostávaly. I odtud pramení neochota vlády přidávat v tuto chvíli „všem stejně“.
Druhý problém je s načasováním valorizace platů. Ministerstvo financí má podle dostupných zpráv k dispozici peníze na valorizaci pro příští rok, ale nikoliv pro ten stávající (kdy ostatně výkon ekonomiky spíše zaostává za očekáváním, pozn. aut.). Ve hře tak pravděpodobně bude pouze navýšení tarifů u zaměstnanců, kterým se reálný plat od roku 2019 snížil nejvíce.
To řádově může stát český rozpočet okolo pěti miliard korun a nemusí to „vážně“ ohrozit plnění rozpočtového cíle pro tento rok (252 mld. Kč). Česko svými fiskálními cíli pro tento a příští rok ostatně rozhodně patří k ambicióznějším zemím v EU – již letos předpokládáme deficit viditelně pod třemi procenty hrubého domácího produktu a příští rok se teoreticky můžeme dostat pod dvě procenta.
Autor je hlavní ekonom společnosti Patria Finance
(Redakčně upraveno)
