Neoprávněné použití kartičky zdravotní pojišťovny (ZP), ať už neúmyslné či vědomé, se od začátku tohoto roku posuzuje jako přestupek. Zneužití průkazu pojištěnce už dříve zdravotní pojišťovny trestaly tím, že ošetření namísto hrazené pojišťovnou si hříšník zaplatil sám. Od ledna za tento přestupek přibyla až pětitisícová pokuta.
1. Podle zákona má pacient povinnost se prokazovat platným průkazem pojištěnce. U neakutních případů, kdy pacient průkaz nepředloží nebo lékař nemá s jeho ZP uzavřenou smlouvu, může být ošetření odmítnuto, nebo požadováno jeho uhrazení. To následně pacientovi proplatí jeho ZP.
2. V neodkladných případech ohrožujících život či vedoucí k závažnému zhoršení zdravotního stavu, kdy bude pacient ošetřen i bez průkazu pojištěnce.
3. Použití neplatného průkazu při ošetření v tuzemsku či zahraničí se posuzuje jako přestupek s pokutou až 5 000 Kč a povinností uhradit náklady na ošetření.
Nevrátili starý průkaz
Jak někdo může průkaz zdravotního pojištění použít neoprávněně?
Podle údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) k tomu nejčastěji dochází v zahraničí, když pojištěnci nevrátí průkaz bývalé zdravotní pojišťovně a v zemích EU se tímto průkazem nadále prokazují.
Jejich bývalá pojišťovna se o tom za čas dozví na základě zaúčtování poskytnutých služeb, které za bývalého klienta sice zaplatí, ale pak po něm náklady vymáhá.
Ke zneužití v Česku nejčastěji dochází po termínu tzv. přeregistrace, kdy si klient ponechal kartičku bývalé pojišťovny (podle zákona ji musí vrátit do 8 dní, pozn. aut.) a průkazku nové pojišťovny ještě nevlastní, protože ta ji posílá za několik dnů až týdnů od přehlášení.
Pokutu může zdravotní pojišťovna vyměřit až do tří let od ošetření s neplatnou kartičkou pojištěnce.
Podvod nemá smysl
Pokud nejde o vyložený omyl, nebo např. pojištěnec musí řešit akutní péči, ale nová pojišťovna mu průkaz ještě neposlala, zneužití průkazu zdravotní pojišťovny nemá valný smysl.
U tuzemských zdravotnických zařízení totiž všechny pojišťovny hradí základní péči ve stejném rozsahu a každý občan či rezident v ČR musí být účastníkem veřejného zdravotního pojištění.
Použitím (vlastního) neplatného průkazu si pojištěnec nijak nepomůže, snad jen, pokud tím řeší krizovou situaci, kdy potřebuje zajít k lékaři a platný průkaz momentálně po ruce ještě nemá.
Co je povinnost pacienta?
Ale i v této situaci je lepší se prokázat (vlastním) alespoň občanským průkazem a nahlásit změnu zdravotní pojišťovně přímo v ordinaci. Prokazovat se platným průkazem pojištěnce má pacient povinnost vyplývající ze zákona o veřejném zdravotním pojištění.
U neakutních případů, kdy pojištěnec nemůže předložit průkaz, nebo zdravotnické zařízení nemá s jeho ZP uzavřenou smlouvu, může zdravotnické zařízení odmítnout pacienta ošetřit či požadovat úhradu provedených vyšetření v hotovosti. S vystaveným dokladem pak pojištěnec zajde do své pojišťovny, která mu náklady na ošetření proplatí.
Výjimku tvoří nutné neodkladné případy ohrožující život či vedoucí k závažnému zhoršení zdravotního stavu, kdy bude pacient ošetřen, i když u sebe průkaz pojištěnce mít nebude.
V zahraničí se divíme
Jak je to při cestě do zahraničí? Podle evropské legislativy mají zdravotní pojišťovny povinnost uhradit nezbytnou péči svých klientů v zemích EU, Británii a Švýcarsku. To platí i pro všechny české pojišťovny, žádná z nich neplatí víc nebo méně, takže pro turistu je v podstatě jedno, jaké pojišťovny je klientem.
V souvislosti s plastovou kartičkou ZP nastává jiný problém. Teoreticky by měla být zárukou, že se nemocnému či zraněnému českému pojištěnci dostane v zahraničí obdobně kvalitní a bezplatné péče jako v tuzemsku, protože náklady na jeho ošetření jsou tak jako tak předloženy české zdravotní pojišťovně.
Spoléhat raději na hotovost
Praxe je však taková, že ve všech zemích EU mají sice průkazky EHIC obdobnou lícovou stranu, tím však podobnost s naším zdravotnictvím končí. Bezplatné ošetření, jak jsme na něj běžně zvyklí, se v zahraničí poskytuje jen v některých zařízeních a pouze v nezbytném rozsahu.
Mnohem více úkonů a materiálu, než známe z českých ordinací, se platí nejlépe hotově a jen drobně přeháníme konstatováním, že dříve než o zdravotní stav se v cizině zajímají o komerční pojištění pacienta.
Kartička zdravotní pojišťovny se vám do zavazadla sice určitě vejde, ale na její pomoc v zahraničí raději spoléhejte méně, než na hotovost a připojištění v rozsahu odpovídajícímu destinaci, době pobytu, vašemu zdravotnímu stavu i aktivitám, které vás v cizině čekají.
Ztráta do osmi dní
I přes toto upozornění se vyplatí, abyste si kartičku ZP hlídali podobně jako další průkazky, které s sebou nosíte. Její ztrátu musíte ohlásit své zdravotní pojišťovně do osmi dnů osobně nebo on-line. Vystavení duplikátu je obvykle bezplatné a trvá několik týdnů, ale pojišťovny vydávají obratem také dočasný, náhradní doklad, který má platnost i v zahraničí po dobu tří měsíců.
Standardní platnost průkazu je deset let a je uvedena na rubové straně. ZP však obvykle po datu platnosti zasílají nové průkazy bez žádosti klientů.
Průkazky našich ZP se drobně liší, především graficky, ale platné jsou stejně. Např. kartičky vydávané VZP od září 2019 oproti své verzi z roku 2014 jinak vypadají, ale především už neobsahují upozornění „Zneužití je trestné“, což je ve světle letošní novely pozoruhodná změna.
