Novela zákona o technických požadavcích na výrobky totiž umožní bezplatný on-line přístup k technickým normám pro všechny, kdo se jimi ze zákona musí řídit. Za takzvaný sponzorovaný přístup budou České agentuře pro standardizaci nově platit ministerstva nebo úřady. Novelu ještě musí schválit senátoři.
Jde zcela jistě o krok správným směrem. Stávající systém byl totiž dost nelogický. Projektant či výrobce jakéhokoliv výrobku podléhajícího technickým normám až dosud musel nejprve zaplatit, aby zjistil, co všechno vůbec musí splnit. Technické normy totiž podle evropských a mezinárodních pravidel podléhají autorským právům a nemohou tak údajně být dostupné zdarma plošně. Co na to, že to odporuje českému ústavnímu pořádku.
Nesmyslnost této argumentace se ještě více zvýrazní, pokud technické normy zaměníme za jiná závazná pravidla. Co třeba silniční zákon? Ten stanovuje, jak se mají účastníci silničního provozu chovat. Je proto logické, že je dostupný všem a každý do něj může kdykoliv nahlédnout. Nehledě na to, že prověření jeho znalosti je jednou ze zásadních podmínek pro získání řidičského oprávnění.
Jenže pokud by byl systém stejný jako u technických norem, musel by nejprve zájemce o řízení zaplatit za nahlédnutí do tohoto zákona. Stejně tak by se dal zavést poplatek za přístup k trestnímu zákonu, občanskému zákoníku či další legislativě. Každý zákon a předpis má svého autora, který by se také mohl začít hlásit o svá práva.
Pokud stát nařizuje, že se mají lidé něčím řídit, nemůže zároveň zveřejnění těchto podmínek zpoplatnit. Schválená novela nyní našla způsob, kterým se dá problematika placených technických norem vyřešit.
České agentuře pro standardizaci budou platit paušální poplatek ty úřady a ministerstva, která mají danou normu ve své působnosti. Lidé, kteří si technickou normu budou potřebovat nastudovat, už nic platit nebudou. Jen se nemůžu zbavit pocitu, že to zase dopadlo, jako vždy. Že se vlk nažral a koza zůstala celá.
Autor je generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol
(Redakčně upraveno)
Neříká se „ústavní pořádek“ ale ústavní řád (v češtině) a ústavný poriadok (ve slovenštině). Ústavní pořádek je slovakismus, který tu vznikl v padesátých letech za úřadování slovenského ministra spravedlnosti Štefana Raise.
Bylo by krásné, kdyby autor, kterému jde o informovanost čtenáře, také zmínil číslo přijaté zákonné úpravy legislativy pod SbZ nebo jako číslo tisku v Poslanecké sněmovně. Ale možná že se naši drazí úředníci obávají, aby jim před kancelářemi nestáli občané chtiví si něco nastudovat a třeba zjistit, jak je „móglovali“, a dali to panu autorovi nenápadně najevo. Nu, chtělo by to errata, pane autore.