Mluvíme o přístroji, který koncem 60. let sestrojili Ivan Sutherland z americké University of Utah a jeho žák Bob Sproull a jenž je přes svou jednoduchost považován za první přístroj vytvářející virtuální realitu (VR). Ti, kdo měli možnost si jej vyzkoušet, mu kvůli tomu, jak byl těžký, dali s nadsázkou přezdívku Damoklův meč.
Za další více než půlstoletí ale VR prošla ohromnými změnami, přičemž jako u většiny technologií využitelných ve vojenství, byli prvními „testery“ nejnovějších možností, které virtuální realita přinášela, příslušníci ozbrojených sil. V tomto případě především armádní piloti. Specializované letecké simulátory jsou samozřejmě důležitou součástí jejich výcviku i nyní.
Jenže zatímco i armádní piloti dodnes musejí při svém výcviku používat k ovládání svých leteckých misí, bojového výcviku, současného letu více pilotů a nácviku scénářů, které by nešlo trénovat při skutečném letu, knipl a desítky „tlačítek“ v kokpitu, doba výrazně pokročila, a už i v neziskovém sektoru stačí k interaktivnímu ovládání trojrozměrného prostředí (3D) pohyb hlavy a očí.
Portálu Finanční a ekonomické informace (faei.cz) využití této moderní technologie přiblížila Dagmar Herrmannová z neziskové organizace Smiling Crocodile, která poskytuje komplexní péči dětem s těžkým kombinovaným postižením. Od loňského prosince ji využívá 31 dětí, které mají možnost poprvé v životě cestovat prostorem, učit se novým podnětům a rozvíjet své kognitivní schopnosti.
„Dítě, které trpí dlouhodobou bolestí, může být (díky této technologii) alespoň na chvíli jinde – místo nemocničního pokoje je obklopeno přírodou, která ho uklidňuje a stimuluje. Děti, které využívají tuto technologii, jsou klidnější, lépe reagují na podněty a prokazují větší schopnost interakce se svým okolím,“ uvedla Herrmannová.
Technologie Serennity tuzemské společnosti Naberius Corp., která přináší průlom v paliativní péči, vznikla v Praze. Za projektem stojí nejmenovaný bývalý hollywoodský specialista na vizuální efekty, který údajně pracoval na hollywoodských blockbusterech, jako jsou filmy Terminator, Star Trek či Wonder Woman.
„První plně interaktivní 3D prostředí ovládané pohybem očí a hlavy, umožňuje pacientům v paliativní péči ponořit se do hyperrealistických přírodních scén a prožívat nové podněty bez nutnosti headsetů pro virtuální realitu,“ vysvětlil Lukáš Herrmann, hlavní vývojář projektu zmíněné firmy a současně její jednatel a majitel.
„Chtěli jsme využít filmové technologie pro zlepšení kvality života těch nejzranitelnějších. Naším cílem je ukázat, že moderní technologie mohou výrazně zkvalitnit péči o pacienty, kteří čelí nejtěžším zdravotním výzvám. Serenity propojuje špičkové vizuální efekty s terapeutickou funkcí, čímž otevírá nové možnosti pro paliativní péči a smyslovou terapii,“ informoval Herrmann.
„Serenity jsme postavili od nuly s důrazem na pohodlí pacientů,“ říká vývojář. Technologie podle něj umožňuje uživatelům procházet přírodním prostředím pouhým pohybem hlavy a očí. Díky hyperrealistickému zpracování pak pacienti mají pocit, že jsou skutečně součástí jiného světa. Mohou třeba sledovat slony, pohybovat se v džungli nebo prozkoumávat horské scenérie.
V budoucnu podle něj vývojáři využít umělou inteligenci (AI) k tomu, aby se prostředí přizpůsobovalo nejen fyzickým možnostem uživatelů, ale rovněž jejich emočnímu stavu. „Představte si, že se dítě cítí úzkostně – systém to rozpozná a naservíruje mu klidnější scénu. Nebo naopak, pokud chce objevovat, nabídne mu nová místa k prozkoumání,“ vysvětlil hlavní vývojář.
Zakladatelka neziskové organizace Smiling Crocodile Dagmar Herrmannová, potvrdila, že vidí obrovský potenciál nejen pro paliativní péči, ale i pro pacienty, kteří potřebují nový způsob interakce se světem. Paliativní péče je přístup zaměřený na zvyšování kvality života pacientů a jejich rodin v situaci, kdy čelí nemoci, která ohrožuje život.
Serenity podle ní ukazuje, jak technologie mohou humanizovat medicínu. Nová technologie se od klasické VR liší jak absencí headsetu, tak plně personalizovaným přístupem. Každý uživatel (pacient) si tak vytváří vlastní cestu – zvířata a přírodní prvky se dynamicky mění, což znamená, že se pokaždé setká s jiným prostředím a musí se vydat novými cestami.
POZNÁMKA REDAKCE: Tento článek nebyl vygenerován pomocí umělé inteligence (AI) ani ve spolupráci s ní.
