Do věku 45 let reálný termín nároku na penzi ale zná pouze sedm procent z nich. Přes 60 procent lidí si budoucí penzi ani nenechá spočítat.
PENZE? ALESPOŇ 20 TISÍC
Třetina dotazovaných očekává, že z penze nebudou schopni krýt ani základní potřeby; dalších více než 40 procent se domnívá, že z penze zaplatí jen základní potřeby. Přes čtyřicet procent respondentů by si představovalo penzi alespoň ve výši 20 tisíc korun. U mužů je to polovina dotázaných.
Nejčastěji respondenti počítají s penzí ve výši 10-15 tisíc korun (33 %). V očekávání se ukazuje velký rozdíl mezi pohlavím – ženy mnohem častěji předpokládají důchod ve výši pod 10 tisíc korun, a s penzí nad 15 tisíc korun počítá jen jedno procento ekonomicky aktivních žen ve srovnání s 10 % mužů. Zde se odráží nižší průměrné výdělky žen.
U lidí, kteří se nyní už starají o dodatečné zdroje na penzi, studie dále poptávala, jakou formou tak činí. Favoritem je penzijní připojištění (81 procent) a 41 procent ze vzorku lidí, kteří se včas starají, má k tomuto účelu sjednané životní pojištění (více muži).
KAŽDÝ PÁTÝ NĚMEC TO VIDÍ BLEDĚ
Podle nejnovější studie společnosti Aon Hewitt ve věkové skupině Němců 45 až 65 let označuje zhruba každý pátý respondent (přesněji 18 procent) svoji situaci jako beznadějnou.
Jejich finanční možnosti nedovolují plánovat doplňkové zajištění v důchodovém věku. Naopak více než 40 procent dotázaných ve věku 55 až 65 let prohlašuje, že jejich plán je jasný a mají vše pod kontrolou. Ale už ve skupině 45 až 54 let je takto přesvědčivých odpovědí jen necelých 28 procent.
Přes šedesát procent dotázaných německých respondentů ve věku mezi 25 a 34 roky se doposud seriózně nerozhodlo ohledně plánování svého zabezpečení ve stáří.
TŘETINA RAKUŠANŮ: DŮCHOD BUDE STAČIT
Na jaře 2017 provedli podobnou anketu mezi ekonomicky aktivními osobami také Rakušané. Asi třetina dotázaných uvedla, že si už nejméně jednou nechala spočítat předpokládaný rozdíl mezi aktuální mzdou a budoucí penzí. Čtvrtina to má v úmyslu. Dalších 35 % respondentů se tím nezabývá vůbec.
Zájem o rozdíl v současných a penzijních příjmech byl logicky nejnižší u nejmladších ročníků. Jen asi 18 procent respondentů ve věku 16 až 29 let se už zajímalo o snížení příjmů v důchodu, zatímco naopak u věkové skupiny 50 plus si nechalo kalkulaci vyhotovit 41 % z nich.
ŽENY JSOU SKEPTIČTĚJŠÍ
Bez ohledu na to, zda si dotázaní Rakušané už nechali rozdíl v současných příjmech a penzí spočítat či nikoli, domnívá se jen třetina z nich, že státem vyplácený zákonný důchod bude stačit, aby garantoval životní úroveň v postproduktivním věku. Naopak 61 procent respondentů s tím vůbec nebo spíše nepočítá.
Ženy jsou v tomto ohledu skeptičtější než muži, mladí podstatně pesimističtější než starší: jen 13 procent osob ve věku do 29 let spoléhá na státní penzi do té míry, že bude zajišťovat jejich aktuální životní úroveň. U věkové skupiny nad padesát let je tato důvěra výrazně vyšší, i když činí „jen“ 53 procent.
Vážení pisatelé -na téma souhlasu s prodloužením doby odchodu do důchodu – jste zcela mimo zdravý rozum! Chcete zase zavést lidem- robotu a nevolnictví !
Stárnutí je proces přirozený a proto nelze směšovat potřebu uživit se (pást se bohužel ještě neumíme) s možností vyžití volného času při dobrém duševním a zdravotním stavu nějakého seniora! To jsou zcela dvě odlišné ekonomicko-litické a sociálně-právní skutečnosti.
Pást se neumíme, proto musíme „žebrat o práci“ a celý život platit si zaměstnavatele, politiky a stát (zisky, daně a pojištění), aby nám po 40-ti letech dřiny v práci , doma, při výchově dalších daňových poplatníků, tedy ve stáří – zajistili důstojný příjem na holou existenci a nemuseli nás naše děti udusit polštářem, protože neuživí sebe, své děti i nás dvoje rodiče = vymoženost pokroku a vznik sociálního státu je a bude, když starým a potřebným všichni práce schopní vytvoří fin.polštář. Abychom dřeli, vychovávali děti a do práce chodili jen čistí, usměvaví, kupovali si předražené věci „druhé kategorie“ a bydlení za předražené úvěry , dávali vydělat zisky všem možným nadnárodním, tuzemským i zahr. příživníkům a platili daně za něco, co vůbec nepotřebujeme, jako je nákup houfnic a zbraní k zabíjení lidí doma i v jiných zemích? To právě bylo odmítnuto již dávno v historii a politici museli přiznat lidem nárok na podíl z daní (z produktu jejich práce). Staří a nemocní mají nárok na platbu na život. náklady, matky vychovávající děti bez vlastního příjmu mají nárok na fin. podporu a čerstvě nar. děti na 24 hod. péči matky, atd.
Stáří nelze obelstít, proto nespojujte zajištění obživy upracovaného člověka se zcela dobrovolnou možností si přivydělat či aktivně odpočívat.
Prodlužováním doby odchodu do důchodu se zavádí psychologický teror starých lidí – obdobný nevolnictví a robotě , tj. útlaku povinností plateb všem i státu a prodlužuje se doba práce a zejména existenčního strachu.
Vážení, nechte staré lidi v klidu zestárnou a umřít!
Vám mladým radím, zahoďte antikoncepci a pořiďte si hodně dětí!
Vidíte? Radit druhým umí každý trouba, jen jít a těžce žít, se nikomu nechce. A vše je o kompromisu a sociálním smíru. Každý trochu a všichni se budeme mít lépe a radostněji.
S pozdravem Růžičková z Litoměřic
s paní naprosto souhlasím.Ti,kteří pracují manuálně nemají śanci vydržet do 65 i více pracovat.Vše bolí jsou zdravotní problémy.Šetřit si na důchod bohužel při nízkém platu není z čeho.