Hlavním důvodem je charakteristická architektura, která v některých ohledech připomíná původní stavby starých indiánů – puebla. Typické je rovněž jednotným zbarvením. Celé město jakoby bylo oděné do hnědého hávu.
Statný černoch v tmavém obleku pracuje v hotelu nedaleko historického centra Santa Fé jako řidič. Jednou za hodinu odváží turisty na hlavní náměstí. Nás dokonce odvezl mimo stanovený čas.
„Pojďte, odvezu vás,“ nabídl se, když viděl, jak se v hotelové recepci zajímáme o jízdní řád. „Kdybyste zase chtěli odvézt zpátky do hotelu, tady je moje číslo,“ podává nám svou vizitku poté, co nás asi za deset minut odvezl do centra města.
Ještě se omlouvá, že až na náměstí nemůže, protože se tam koná společenská akce a ulice je pro auta zavřená. Na náměstí je opravdu život. Několik stánků s občerstvením, uprostřed pódium, na kterém zrovna hraje kapela jakousi mexickou píseň a všude okolo spousta lidí. Američané se rádi baví, nejen ti ze Santa Fé.
Jednou z výhod hlavního města Nového Mexika je to, že se tu různé společenské akce konají poměrně často. Takže turista má poměrně velkou šanci, že se do některé z nich také „zaplete“. Je to ideální způsob, jak poznat zajímavé zvyky a tradici společnosti na druhém konci světa.
Architektura adobe
Výhodou Santa Fé je, že hlavní pamětihodnosti můžete obejít pěšky. A je opravdu na co koukat. Ostatně každoročně přijíždí do města statisíce turistů z celého světa, jen při koronavirové pandemii jich výrazně ubylo – teď se sem ale zase ve velkém vrací.
Hlavním tahákem je jedinečnost místní architektury. Veškeré stavby – staré, nové i rekonstruované – jsou vyvedeny v některé z desítek odstínů hnědé: Od světle krémové, až po temně tmavou. Je to důsledek zákona z konce padesátých let minulého století, podle něhož musí všechny budovy dodržovat jednotný architektonický styl vycházející z tradic tzv. adobe.
Tímto výrazem se označují nejen stavební materiály ze směsi jílu a písku, ale i stavby zhotovené z tohoto materiálu, případně související styl architektury. Z hlíny se vyrábí cihly, které se nevypalují, ale pouze suší, a hlína se zároveň se používá jako omítka. Anglické slovo adobe totiž vychází ze španělského adobar, přičemž jedním z významů je „omítat“.
Budovy z hlíny jsou rozšířené v různých končinách světa, podobnou technologii používali po několik tisíciletí i původní obyvatelé amerického kontinentu, takže jsou k vidění například také v Peru nebo Mexiku. Hlavní výhodou staveb z těchto ryze přírodních materiálů jsou jejich izolační schopnosti, takže nepropouští sluneční žár a neakumulují horko tak, jako spousta modernějších stavebnin.
Indiáni na tržišti
Vzhled některých budov v Santa Fé připomíná původní stavby indiánů – puebla. Hliněné příbytky mají charakteristické oblé hrany a z jejich fasád tu a tam vystupují dřevěné trámy nebo žlaby. Samozřejmostí je i plochá střecha.
V jednotné architektuře jsou vystaveny rodinné domy, obchody, banky, ale třeba i několikapatrové hotely. Kdy byly vybudovány, není vůbec rozhodující. Charakteristický vzhled a nějaký odstín hnědé mají všechny. Staré i zprovozněné před několika dny.
A narazit v Santa Fé na potomky původního amerického obyvatelstva, také není žádný problém. Indiáni prakticky každý den prodávají různé rukodělné výrobky na tržišti v centru. Nejsou nijak drahé a je to originální dárek – od indiánů.
Ačkoli Santa Fé se objevuje také v knížkách Karla Maye, které jsou v Evropě populární už po několik generací, tady Vinnetoua prakticky nikdo nezná. Otestovali jsme si to v jednom obchodě s indiánským uměním (které rozhodně nebylo vůbec levné, pozn. aut.), ale když majitelka uslyšela jméno románového náčelníka Apačů, jen pokrčila rameny a zakroutila hlavou.
Katedrála či schodiště
Santa Fé bylo oficiálně založeno v roce 1610 a do počátku devatenáctého století bylo hlavním městem provincie Nové Mexiko, spadající nejprve pod Místokrálovství Nové Španělsko a poté pod Mexiko. Američané město obsadili v roce 1846 a o čtyři roky později se stalo hlavním městem teritoria Nové Mexiko.
Vedle angličtiny tu je hodně slyšet také španělština. Ostatně ve španělštině je oficiálním názvem města La Villa Real de la Santa Fé de San Francisco de Asís, což v překladu znamená Královské město svaté víry svatého Františka z Assisi.
Katedrála pojmenovaná po tomto světci stojí nedaleko náměstí. Je jedním z největších turistických taháků. Prostě kdokoli do Santa Fé přijede, musí se jít ke katedrále podívat. Nachází se v ní rovněž vzácná soška La Conquistadora, kterou si přivezli španělští přistěhovalci v sedmnáctém století.
Nedaleko katedrály stojí Loretta, gotická kaple postavená v roce 1853. Nejzajímavější na této stavbě je pozoruhodná „drobnost“ uvnitř, totiž schody ze dřeva s třiatřiceti stupínky. Dvakrát se otáčejí kolem své osy, aniž by měly jakoukoliv podporu. Jsou postaveny bez hřebíků, šroubů a nemají ani vnitřní sloup.
Jméno mimořádně zručného stavitele, který tento malý technický zázrak zhotovil, se nezachovalo. Prý se jen ví, že po několika dnech a nocích usilovné práce požádal o dvě vany vody na umytí a pak odešel – aniž by údajně dostal zaplaceno.
Město plné galerií
O Santa Fé se mluví také jako o městě muzeí a galerií. Jsou doslova na každém kroku. Hodně se tu nabízí už zmiňované indiánské umění, obrazy, sošky, plastiky, zkrátka všechno možné.
Pokud jsou galerie zrovna zavřené anebo se vám třeba nechce platit vstupné, můžete se vydat do legendární ulice Canyon Road, což je téměř dva kilometry dlouhá alej, kterou lemují desítky soukromých studií, ateliérů či galerií.
Vzhledem k tomu, že většina z nich žije z prodeje vystaveného umění, bývá vstup dovnitř zdarma. Santa Fé je svým bohémským prostředí proslulé a někdy se o něm také říká, že je jedním z nejvíce uměleckých měst Spojených států.
Každopádně platí, že má město neopakovatelnou atmosféru. Stačí se procházet centrem a vychutnávat. A večer zakončit například v některé mexické restauraci se skvělým jídlem a skleničkou chutného vína.
