Turecká centrální banka naplnila příslib z posledního zasedání a využila zbývající prostor pro snížení úrokových sazeb. Klíčová úroková sazba poklesla po snížení o dalších sto bazických bodů na 14 procent navzdory 20% inflaci a dramatickému propadu liry, která jen za poslední měsíc ztratila třetinu své hodnoty.
Sama centrální banka snižování úrokových sazeb odůvodňuje velkým příspěvkem „dočasných“ nabídkových faktorů k inflaci. Nicméně je jasné, že hlavní motivací je snaha vyhovět přáním prezidenta Erdogana, který využívá svých rozsáhlých pravomocí k brutálnímu nátlaku na centrální banku.
Kdo nesouhlasí, je jednoduše odvolán z funkce. Podobný přístup Erdogan volí i na jiných postech. Minulý měsíc musel odejít ministr financí Elwan a čistka na ministerstvu financí pokračovala tento týden odvoláním dvou náměstků a dalších vysoce postavených úředníků.
Erdoganovo chování je motivováno extravagantními názory na měnovou politiku a politickými zájmy. Erdogan považuje vysoké úrokové sazby za příčinu vysoké inflace. Více pochopitelná je jeho kritika negativních důsledků vysokých úrokových sazeb na růst. Právě snaha o podporu hospodářského růstu před volbami v roce 2023 se zdá být dalším klíčovým faktorem.
Části jeho podporovatelů politika levných peněz patrně vyhovuje. Lze ale pochybovat, že tento názor bude sdílet většina Turků, kterým vysoká inflace likviduje kupní sílu jejich příjmů a úspor a kteří čelí rostoucí nestabilitě vyvolané padající měnou.
Jsou to právě obyčejní Turci s příjmy a úsporami v lokální měně, kteří ponesou náklady současné politiky. Inflace v nejbližších měsících může vystoupat až ke 30 procentům a povede ke zchudnutí většiny obyvatelstva. To těžko pomůže Erdoganovi zvrátit současné nepříznivé předvolební preference.
Dříve či později bude centrální banka nucena zatáhnout za záchrannou brzdu. Dosavadní pokusy zvrátit negativní trend intervencemi na měnovém trhu nestačí a nízká úroveň devizových rezerv okolo 120 miliard dolarů agresivní nákupy ani neumožňuje. Nemluvě o tom, že většinu rezerv má centrální banka půjčenou od domácích bank a spřátelených zemí, jako je například Katar.
Turecká centrální banka se proto patrně vydá cestou kombinace administrativních opatření a vyšších úrokových sazeb. Administrativní opatření jsou nepopulární, ale asi budou pro Erdogana stravitelnější než drastické zvýšení úrokových sazeb. Tato opatření budou primárně namířena na samotné Turky a turecké firmy, kterým prodraží a omezí možnosti konverze liry na tvrdou měnu a zlato. Může jít o poplatky, limity na transakce či zmrazení cizoměnových depozit.
Bohužel nelze vyloučit ani černý scénář inflačního zvyšování mezd, platů a levných úvěrů, který by mohl vyústit k rozvrácení jinak slibného oživení turecké ekonomiky. Času nazbyt příliš nezbývá a čím déle budou centrální banka a Erdogan otálet, tím vyšší bude konečný účet stabilizace turecké měny.
Autor je makroekonomický analytik společnosti Generali Investments CEE
(Redakčně upraveno)
Pochází z Venezuely.
Chovat se podobně ČNB mám kapitál dávno ve
Švýcarsku/USA/zlatě. A velmi váhám jestli zůstat a začít bránit suverenitu státu, nebo emigrovat.