Nynější nárůst proinflačních rizik souvisí primárně s vývojem na globálních trzích, tj. na faktorech mimo přímou kontrolu Turecka. V prvé řadě se jedná o růst ceny ropy a potravin. Globální indexy potravin v dolarovém vyjádření vzrostly od začátku roku o 15 % a za uplynulý rok o 45 %.
Potravin se přitom na spotřebitelském koši podílí téměř třetinou a růst jejich cen je citlivý i z politických důvodů. Ceny ropy vzrostly ještě více – od začátku roku o 35 % a za rok o více než dvojnásobek. Turecko je přitom velkým dovozcem ropy a ropných produktů, a růst cen ropy tak vede i k prohloubení chronického deficitu zahraničního obchodu.
Dopad růstu globálních cen byl navíc dále zesílen oslabením turecké liry, která i přes stabilizaci v posledních měsících za poslední rok oslabila vůči dolaru o 15 %. Nicméně proinflačně působí i síla turecké ekonomiky, i když oživení z druhé poloviny loňského roku aktuálně přidusila restriktivní opatření proti šíření koronaviru.
Po jejich odstranění lze očekávat výrazné oživení domácí poptávky, které by spolu s příspěvkem čistých exportů mělo vést ke zrychlení růstu ekonomiky až na 6,5 procenta po loňském růstu o 1,2 procenta. V takovém prostředí bude přirozeně obtížnější stlačit inflaci z aktuálních 15,6 procenta do pásma jednociferných hodnot, kde by centrální banka ráda viděla inflaci již na konci roku.
Proces dezinflaci by přitom měl pokračovat i v následujících letech, kdy centrální banka usiluje o stlačení inflaci až k 5 % cíli. K dosažení tohoto ambiciózního cíle však bude nutné udržovat přísnou měnovou politiku s vysokými úrokovými sazbami, což se může ukázat jako politicky příliš nákladné zejména v závěru příštího roku a v roce 2023, kdy se v zemi konají parlamentní volby.
Lze očekávat, že v tomto období porostou tlaky na centrální banku, aby se zapojila do podpory růstu. Nicméně zatím má centrální banka ve své dezinflační strategii plnou podporu ze strany prezidenta Erdogana.
Náš náhled na Turecko a jeho finanční aktiva zůstává pozitivní a vidíme řadu důvodů, proč investovat to tureckých dluhopisů i akcií. Letošní rok by měl přinést pozitivní obrat v klíčových ekonomických veličinách.
Kromě očekávaného poklesu inflace by mělo dojít k poklesu deficitu běžného účtu z loňských 5,2 procenta hrubého domácího produktu (HDP) na zhruba tři procenta HDP, zejména díky očekávanému oživení turistického ruchu a poklesu dovozu zlata, které v čase nejistoty slouží tureckým domácnostem jako alternativa k domácí měně.
Utažení měnové politiky spolu s relativně konzervativní fiskální politikou by mělo udržet pod kontrolou růst domácí poptávky, který v minulém roce destabilizoval tureckou ekonomiku. Zároveň vnější prostředí zůstává pro Turecko příznivé.
Postcovidové oživení globální ekonomiky by mělo podpořit turecké exporty a ultra nízké úrokové sazby ve vyspělých zemích budou investory tlačit k hledání atraktivních alternativ. Za takovou alternativu považujeme právě Turecko, které nabízí investorům i přes všechna rizika více než adekvátní odměnu ve formě nejvyšších světových úrokových sazeb.
Investoři by však měli mít na paměti tradiční vysokou volatilitu turecké měny a zranitelnost země vůči globálním faktorům, jako jsou posuny ve výhledu měnové politiky hlavních světových bank, síle světové ekonomiky či rizikové averzi investorů.
Autor je makroekonomický analytik Generali Investments CEE
(Redakčně upraveno)
Turecko potřebuje hodně nafty do svých tanků.