Rozměry bytů jsou často uváděny chybně. Ilustrační fotozdroj: www.pixabay.com

TÝDEN NAŠIMA OČIMA: Samoobslužné pokladny – revoluce, která jde ztuha

Samoobslužné pokladny v hypermarketech měly být stejnou revolucí jako před desetiletími změna prodeje z pultového na samoobslužný. A přestože jejich počet stále mírně roste, není to takovým tempem, jak se při jejich zavádění před zhruba sedmi lety avizovalo, a některé obchodní řetězce je dokonce zavádět ani neplánují. Není divu, jsou totiž vhodné jen pro malé nákupy. Jinak totiž berou nakupujícím čas i pohodlí a řetězcům zákazníky.

Samoobslužné pokladny nespoří pracovní sílu, což byl hlavní důvod jejich zavádění. Nepřinášejí ani zákaznický komfort v podobě rychlejšího a pohodlnějšího odbavení nákupu. K načtení některého druhu nebo balení zboží je totiž nezbytná asistence prodavače vybaveného příslušným kódem, stejně jako při využití např. slevových kuponů.

Zásadním důvodem, který vede řetězce ke zdrženlivosti při nasazování terminálů, je však patrně skutečnost, že na rozdíl o fyzického pokladního nejsou terminály schopné odhalit, zda zákazník k zaplacení přiznal všechno zboží. Je to však argument, o němž se společnosti nerady šíří, protože i tak ztráty z krádeží počítají v řádech stamilionů ročně a nechtějí inspirovat zákazníky k dalším způsobům.

Konec zlatých časů

O 24 % klesl podle údajů ministerstva financí počet nově uzavřených smluv o stavebním spoření za pouhou první polovinu letošního roku. Většinou se tomu diví jen Asociace stavebních spořitelen, alespoň navenek.

Zlaté časy jsou však pryč. Doby, kdy privilegované stavební spořitelny nabízely 4,5% úrok s roční podporou státu ve výši 4500 Kč, jsou minulostí. Ještě v roce 2007 měly tyto spořitelny přes pět milionů klientů, na konci letošního června necelých 3,7 milionu. Nejdřív zmizeli ti, kteří si stavebním spořením nahrazovali ještě neexistující důchodové pilíře, nakonec ti, kdo využívali stavebko jako dobře zhodnocený spořicí účet.

Kolik měří byty?

Na konci prvního pololetí bylo v nabídce developerů na sedm tisíc bytů. Zarážejícím průvodním jevem tohoto boomu však je, že zhruba polovina developerských projektů v Praze v inzerátech chybně uvádí rozlohu bytů.

Nejedná se však o snahu poškodit klienty mylnou informací, developeři pouze stále uvádějí rozlohu bytu jako součet užitné plochy všech místností. Zmatky do výpočtu rozlohy bytů vnesl nový Občanský zákoník a s ním související nařízení vlády z roku 2013. V současnosti se do podlahové plochy započítávají také svislé konstrukce uvnitř bytu, tedy vnitřní příčky, sloupy, pilíře, komíny či stoupačky, a také plocha zakrytá zabudovanými předměty.

Tím byty vypadají v průměru o pět až osm procent větší. Někteří developeři nový způsob výpočtu přivítali, protože při stejné konečné ceně za celý byt bude cena za metr čtvereční nižší. Rozdíl může být v řádu tisícikorun za metr čtvereční.

Sázíme se stále víc

Tři čtvrtiny respondentů, kteří se v minulém týdnu vyjádřili v anketě, jejíž výsledky zpracoval Finanční a ekonomický institut (FAEI), se přiznaly k tomu, že sázejí v některé z her. Z toho polovina, celkem 38 % respondentů, sází pravidelně, ta druhá alespoň občas. Jen každý čtvrtý účastník ankety se nesnaží si svůj rozpočet vylepšit výhrou.

Asi málokdo z těch, kteří sázejí se železnou pravidelností a s napětím sledují, zda jejich tipy či předtuchy jsou finančně odměněny, by se přiznal k závislosti. Na druhou stranu je nepochybné, že pravidelnost je prvním a základním krokem k vypěstování závislosti a notorické sázení má když ne zdravotní, tak sociální dopady srovnatelné s drogovou závislostí.

Nedávná studie psychiatrického centra Praha ukázala, že prohry, zadlužení, problémy a rozpad rodin v souvislosti s hraním ročně vyjdou zhruba na 16 miliard korun. V Česku lidí se závislostí na hraní automatů, hazardních on-line her či na sázení stoupá. Loni jich bylo podle výroční zprávy o hazardu kolem sto tisíc. Problémy s hraním mělo pak 440 000 osob.

Milionáři volají po dotacích

Dejte nám peníze na mládež, nebo hrozí likvidace systému, který se léta budoval a fungoval. S touto výzvou se na představitele Libereckého kraje a měst Liberec a Jablonec obrátili majitelé tří největších severočeských klubů – fotbaloví Ludvík Karl ze Slovanu Liberec a Miroslav Pelta z FK Jablonec spolu s hokejovým Petrem Syrovátkou z Bílých Tygrů Liberec.

Výzva vzbudila pozornost nejen tím, že se jedná o desítky milionů dotací, ale také proto, že se vůbec poprvé spojili tři místní bohatí podnikatelé, o nichž se v zákulisí ví, že se osobně vůbec rádi nemají.

Desítky milionů dotací, které požaduje trio severočeských sportovních bossů, samy o sobě nic neznamenají z hlediska financování mládežnického sportu, ale ani měřeno rozpočty kraje nebo velkých měst. Ani pro velké kluby, které své náklady počítají v řádech stovek milionů ročně, nejsou otázkou přežití. Význam celé kauzy je spíše v tom, že připomněla otázky kolem sportu mládeže, které musí česká politická reprezentace stejně vyřešit, i když se jí do toho po léta nechce. Nejlépe však systémově a transparentně, a nikoli podle toho, kdo právě sedí na radnici, kdo na ni přišel tentokrát lobbovat nebo kdo si vyrazil s klubem na výlet.

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *