Délka léčby byla v prvním pololetí průměrně 40 dnů, lidé s respiračními nemocemi trávili „na neschopence“ nejkratší dobu – s chřipkou či akutními infekcemi dýchacích cest přibližně 15 dnů.
S nemocemi pohybové soustavy, které byly druhou nejčastější příčinou pracovní neschopnosti (přes 168 tisíc případů), lidé stonali mnohem déle – průměrně 67 dnů. Největší počet ukončených „neschopenek“ (necelých 111 tisíc) v této skupině onemocnění tvořily nemoci páteře, které průměrně trvaly 63 dnů.
Nejdelší průměrné trvání dočasné pracovní neschopnosti je evidováno u tuberkulózy (225 dnů). K nemocem s časově náročnou léčbou a tedy i dlouhou dobou trvání patří také onkologická onemocnění (zhruba 179 dnů) a cévní onemocnění mozku (zhruba 163 dnů).
