Výrobci letadel v Česku jsou totiž většinou vlastněni zahraničními majiteli, např. LET Kunovice (Rusko) či bývalá Walter/Motorlet (USA), které pod jejich vedením prosperují. Bývalý gigant Aero Vodochody (Penta) se sice přeměnil v „příštipkáře“, který se spokojuje s výrobou menších součástí pro velké letecké firmy, ale také dává práci stovkám lidí.

Existují ještě desítky malých českých výrobců, převážně nejrůznějších typů ultralightů, které se vyvinuly z amatérských letadel stavěných v garážích. V této kategorii malých letadel se Česko jeden čas dokonce stalo velmocí s 30-40% podílem na světovém trhu.

Z ryze českých firem už má ambici vyrábět plnohodnotná letadla jenom Evektor který se zrodil začátkem 90. let z iniciativy bývalých zaměstnanců LET a který se v roce 1996 spojil s firmou Aerotechnik vyrábějící ultra lehká letadla.

Dnes už je však nepochybné, že očekávaná zářná budoucnost Kunovic se malajskou investicí promění v konec stoletého českého leteckého průmyslu. Podle už veřejných informací se ve skutečnosti jednalo o tzv. hostile takeover (převzetí fatálně oslabené firmy novými investory proti vůli majitelů). V případě Evektoru to probíhá klasickým způsobem.

Základní slabostí Evektoru je, že nemá finanční ani technické schopnosti certifikovat nové letadlo EV-55, přičemž necertifikované letadlo má hodnotu dvou skoro nových motorů a vrtulí, letových instrumentů, plus zhruba dvou tun hliníkového šrotu, zatímco hodnota výrobního programu EV-55 po úspěšné certifikaci by mohla být ve stovkách milionů dolarů.

Vývoj konceptu, design a výroba dvou prototypů letounů stály 1,6 mld. Kč převážně z peněz daňových poplatníků. Náklady na certifikaci byly odhadnuty na asi 1,2 mld. Kč. Zavedení sériové výroby a vytvoření všech podpůrných organizací na marketing, prodej, distribuci, servis a různé podpůrné služby uživatelům tohoto letadla, plus nezbytný pokračující vývoj letadla se odhaduje na dlouhodobou investici řádově až 2,5 mld. Kč.

Při dlouhodobém hrubém ročním obratu 200 mil. Kč a čistém zisku méně než 50 milionů ročně musí být všem jasné, že Evektor sám o sobě na to prostě nemá. A tak je zjevné, že už od počátku měly obě strany společný cíl: zhodnotit dosud v podstatě bezcenný program EV-55 financováním certifikace, a následně ho prodat nějakému výrobci letadel, s velkou pravděpodobností v Číně. Zbytek světa totiž ovládla Cessna C-208 Caravan, kterých už bylo prodáno přes 2200 kusů.

Rozdíl mezi oběma stranami byl především v jejich představách o tom, jak to vše realizovat, a hlavně kolik a jak která strana může očekávat, že na tom vydělá. Od prosince do března podíl malajských investorů narostl z 9 na 15 %, jak se splátky malajské investice přeměňují ve vlastnické podíly Evektoru.

Až dosáhnou 85 %, víme už, co se podle smlouvy stane. Čeští majitelé skončí, i když určitě ne chudí, a místo náboru zaměstnanců se ti současní půjdou přihlásit na úřad práce. Někteří experti pracující na EV-55, kteří si stěžovali, že už řadu let nedostali přidáno, si raději už našli práci jinde. Šance, že by se ještě někdy našla nějaká česká firma finančně a technicky schopna vývoje, certifikace a sériové výroby nového letadla, je v podstatě nulová. Zůstanou pouze montážní haly pro zahraniční firmy.

Autor je česko-kanadský Australan a letecký inženýr s více než dvacetiletou zkušeností v marketingu regionálních tryskových a turbovrtulových letadel. Nedávno dokončil pětiletý projekt certifikace regionálního letadla DHC 8/200 pro provoz na letištích v extrémních výškách.
(Redakčně upraveno)