Je to historicky prověřená a také v současnosti hojně opakovaná taktika: Najít protivníka, který hodlá pošlapat, zničit nebo aspoň poškodit výsledky naší těžké práce pro blaho celého národa. A když takového odpůrce nemůžu najít, tak si nějakého vymyslím.
Teď po volbách kritici současných demokratických poměrů opět vytahují jednoho takového „nepřítele“, i když možná jich je víc, těžko říct. Mluví totiž o snahách zpochybnit výsledky sněmovních voleb, anebo dokonce je zcela zrušit, převrátit, rozbít.
Vlastně to není nic překvapujícího. Už před volbami tito kritici, včetně exprezidenta Miloše Zemana, upozorňovali na to, že volby mohou být zmanipulované, aby se u moci udržela končící vládní koalice.
Chybělo tomu jediná „drobnost“ – jakýkoli relevantní důkaz, že něco takového skutečně hrozí. Takže povolení výkřiky o „ukradených volbách“ se vlastě daly čekat. A taky přišly. Svůj hlas pozvedl i druhý exprezident, Václav Klaus.
U příležitosti státního svátku pronesl 28. října před Obecním domem v Praze projev, v němž bývalý prezident pohrozil, že poražení v říjnových volbách chtějí překazit vznik nové vlády, a dosadit vlastní garnituru.
„Poražení ve volbách se nechtějí vzdát a pomocí spřátelených mocných médií chtějí překazit jednání o nové vládě,“ uvedl Klaus, aniž by své tvrzení doložil nějakých důkazem. Exprezident ale nejspíš nechápe roli médií ve svobodných zemích.
Ve všech demokratických státech podrobně probírají všechny kandidáty o ministerská křesla. Zvláště u nových adeptů se „vrtají“ v jejich minulosti, jestli nemají nějakého kostlivce ve skříni. Jenže to neznamená, že by ve spojení s jinými politiky usilovala o revizi voleb, nebo že by chtěla zamezit vzniku nové vlády.
Podobně přísná byla ve svém tvrzení Kateřina Konečná, předsedkyně KSČM a lídryně nepřiznané koalice Stačilo!, která sice hlásala, že je hlasem umlčované většiny, ale nakonec ve volbách propadla a do sněmovny se nedostala.
„Jsem ta poslední, která by cokoli nastupující vládě chtěla odpouštět nebo je omlouvat. Nikoli. Já vždycky držela zásadu – na rozdíl od tzv. novinářů, že se má všem měřit vždy stejným metrem,“ uvedla Konečná na síti X.
A dodala: „Ale to, co se děje kolem vzniku vlády, mi připadá jako odporná kampaň, která může mít jen dva cíle – zpochybnit výsledek voleb a nastolit cestu k předčasným volbám, nebo donutit Babiše v určitý čas kývnout na spolupráci s některou ze stran pětidemolice.“
Nejpřísnější ovšem byla Zuzana Majerová, předsedkyně Trikolory a čerstvé poslankyně na kandidátce SPD. Ta rozdává údery na všechny strany, politikům i neziskovým organizacím, a s nějakými prokazatelnými důkazy si opět hlavu neláme.
„V přímém přenosu sledujeme snahu, jak rozbít, zneuznat či alespoň zdiskreditovat výsledek voleb,“ konstatovala Majerová, která zmiňuje například „Fialový gang“ nebo vysloveně vyhrožuje tím, že „téhle progresivistické hydře musíme usekat chapadla“.
Všechna tato tvrzení mají jeden zásadní nedostatek. Nikdo totiž v reálu výsledky voleb nekritizuje. Pokud někdo upozorňuje na vážné prohřešky vybraných ministerských kandidátů – typicky Filipa Turka z Motoristů sobě –, je to věc, která k demokracii patří.
Jenže kritici současných demokratických poměrů se spíše drží starého českého přísloví, které říká, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
