V kabelkách je ještě v osmdesátých letech minulého století mělo hodně žen, především těch starších. A pokud šly z nákupu, u nohy se jim houpala roztažená síťovka s mlékem, rohlíky, mrkví, jogurty, ale třeba taky s lahvemi s pivem nebo vánočními kapry. Do síťovek jako by se vešlo mnohem víc, než to vypadalo. Po nástupu kapitalismu a igelitek zdarma skoro v každém obchodě měly síťovky na kahánku. Igelitky je vytlačovaly. Jenže v posledních letech zažívají svůj velký návrat. A to nejen proto, že se igelitové tašky od ledna 2018 nesmí dávat zdarma.
„V začátcích byli našimi zákazníky zejména lidé, kteří si síťovku kupovali z nostalgie. Postupem času se ale naše cílová skupina rozšířila. Oblíbili si ji i mladí, kterým není lhostejný dopad na životní prostředí, a používáním síťovky eliminují jednorázové obaly,“ sdělila Karolína Pechová – majitelka společnosti POAK CZ, která vlastní značku Česká síťovka. Její firma patří k nejúspěšnějším, někteří jiní výrobci už zkrachovali.
Stoletý vynález
Síťovka je sice hodně spojovaná se socialistickým nakupováním, její původ je ovšem mnohem starší. Začátky spadají až do meziválečných let. Na svět přišly díky nápadu Vavřína Krčila, který začátkem 20. let pracoval ve Žďáře nad Sázavou jako obchodní zástupce. Tehdy se vyráběly síťky z lidských vlasů, jenže po nástupu módy krátkých sestřihů a dovozu levných sítěk z Japonska, domácí výroba takřka vymizela.
Právě Krčil vymyslel náhradu – síťovku s uchem na nošení. Vyráběla se z různých materiálů, třeba umělé příze. A domácí dělnice (někdy i děti) měly znovu práci. Zákazníci si je poměrně brzy oblíbili, protože byly lehké, pevné a skladné. Už tehdy vznikly různé varianty, nejen klasické na nákup, ale třeba i na tenisovou raketu nebo na vycházky.
„Síťovky měly pevný tvar, takový půlkulatý, takže jediný nástroj, který síťkař doma potřeboval kromě síťovací jehly, bylo kulaté prkénko, na němž se síťovka natahovala,“ uvedl nedávno v regionálním vysílání Českého rozhlasu Krčilův vnuk Roman Krčil.
Popularita síťovek dokonce překonala hranice, vyvážely se do mnoha evropských zemí, ale třeba také do Kanady nebo severní Afriky. Některé země Krčilův nápad okopírovaly a začaly je samy vyrábět – třeba ve Švýcarsku či Itálii.
Na celý život
Různé varianty se vyrábějí i dnes. „Aktuálně vyrábíme dvanáct barevných variant z pružné bavlny, z pevného bambusu nebo z umělých vláken. Díky nim se síťovka lehce vejde i do kapsy, s nákupem se ale dokáže roztáhnout do rozměrného vaku,“ uvedla Pechová.
Podle Pechové se znovu stává populární i mezi podniky, které je používají třeba jako firemní dárek pro své obchodní partnery nebo klienty. „Na síťovku je možné například našít saténovou či bavlněnou etiketu s logem společnosti nebo lze využít další brand nosič. Tím je dřevěný korálek, na který si firma může nechat vygravírovat logo. Dále lze síťovky zabalit do originálního papírového obalu z recyklovaného materiálu, na který si může firma zvolit jakoukoliv grafiku ladící se společností. Samozřejmostí je výroba síťovek ve firemních barvách,“ řekla Karolína Pechová.
Dokonce už má pravidelný odběr svých produktů z Austrálie. A právě testuje nový model, který není až tak nákupní taškou jako spíše plnohodnotnou kabelkou. „Novinka je speciální tím, že kromě síťovaného těla obsahuje neprůhlednou odepínací kapsu, do níž je možné dát i drobnější předměty. Síťovka se stává módním trendem, nejen taškou na nákup,“ dodala Pechová.
Jednou z výhod síťovek je jejich trvanlivost. „Člověk ji může nosit několik let, našim babičkám vydržela jedna síťovka třeba celý život. Pokud síťovce povolí oko, dá se sešít, je pratelná a unese kolem 15 až 20 kilo, záleží samozřejmě na velikosti. Ty největší síťovky z naší nabídky jsou testovány na mnohem větší zátěž,” poznamenala Pechová.
Zemanův omyl
O síťovce se zmínil letos v červnu při své návštěvě Vysočiny i prezident Miloš Zemana. Jenže se dopustil omylu. Přisoudil vynález Bystřici nad Perštejnem, což není zcela přesné. „Taška síťovka byla vynalezena v tomto městě,“ citoval Zemana při debatě s místními občany server iDnes.cz: „Každý má plnou hubu toho, co mají dělat ti druzí. Važme si toho, co dokážeme udělat sami.“
Místní spisovatel a pracovník informačního centra Hynek Jurman prezidentovi oponoval: „Pan prezident se často plete a plete se i se síťovkou. Vavřín Krčil ji vytvořil ve Žďáře a Stržanově, kde měl tehdy provozy, v Bystřici působil až na stará kolena,“ řekl Jurman. „V mých podkladech je jednoznačně uvedena souvislost vynálezce síťovky s Bystřicí, jestli jste agent Žďáru, tak prosím, ale mějte rád svoje město,“ odvětil Zeman.
