Přes 90 procent plynu, který do Česka nyní teče, je z totiž „ruského směru“, ponejvíce přímo z Ruska. Pokud odněkud dovážíme přes 90 procent tak důležité suroviny, jakou plyn představuje, je zvláštní hovořit o zbavení se závislosti. Laická veřejnost si pod tím nejspíše představí, že ruský plyn neodebíráme. Což ale není pravda.
Zapomeňme na kampaňová hesla, podívejme se na fakta. Dvě předávací stanice, které Net4Gas statisticky vykazuje, Český Těšín na česko-polské hranici a Waidhaus na česko-německé hranici, mají za listopad nulový přítok. Drtivá většina plynu, který do Česka letos v listopadu proudí, teče přes předávací stanici v Lanžhotu na česko-slovenských hranicích.
Touto cestou přitom do Česka proudí plyn ze zemí saturovaných plynem ruským, protože jak Slovensko, tak Maďarsko i Rakousko ruský potrubní plyn stále odebírají. Ať už tranzitem přes Ukrajinu či – v případě Maďarska – prostřednictvím černomořského tranzitu přes Turecko a posléze Balkán.
Plyn proudící Lanžhotem je tedy z velké části ruského původu, i když – v rámci přeprodeje – už může být v příslušných obchodních kontraktech vykázán jako plyn slovenský, maďarský, případně rakouský či jiný.
Od začátku do poloviny listopadu přiteklo Lanžhotem do Česka kolem 2 000 gigawatthodin plynu, ukazují data státního provozovatele plynovodní sítě Net4Gas. Další předávací stanice, Brandov, která se nachází na česko-německých hranicích v Krušných horách vykazuje celkový přítok plynu do Česka v první polovině měsíce na úrovni jen kolem 100 gigawatthodin.
To znamená, že v listopadu zatím přes 94 procent plynu přiteklo do Česka z „ruského směru“, zatímco jen necelých šest procent z Německa. Přes Německo do Česka proudí plyn z Norska či z terminálů na zkapalněný plyn, kde si ČR už od roku 2022 pronajímá kapacitu. Nyní ale tedy tuto pronajímanou kapacitu prakticky nevyužívá.
Plyn, který do Česka v listopadu přitéká, v Česku také z drtivé většiny končí. Lze tedy jen obtížně argumentovat, že ruský plyn Českem jen protéká. Odtok plynu z tuzemska je totiž minimální. Uskutečňuje se prakticky jen přes zmíněnou stanici v Českém Těšíně. A ta za první polovinu listopadu vykazuje odtok do Polska v objemu pouze kolem 250 gigawatthodin.
Vůbec tedy není pravda, že by se Česko zbavilo, nebo alespoň zbavovalo dovozu ruského plynu. Naopak, jeho dovoz je v posledních měsících relativně stále významnější. A drtivě převažuje nyní v listopadu.
Tonoucí se stébla chytá. A tak někteří, snad aby probíhající politické kampani uchovali tvář, namítají, že za dramaticky navýšený přítok plynu z „ruského směru“ může nově uzavřený kontrakt s Alžírskem. Jenže nemůže.
Hlavním „podezřelým“ zůstává Rusko. A že může být ruský plyn vykázaný jako slovenský, neb jde o dovoz ze Slovenska, nemění nic na tom, že molekuly takového plynu se „zrodily“ na území Ruské federace. Ani na tom, že Rusko je konečným příjemcem platby za ně.
Slovensko prakticky žádný plyn netěží (přesněji, jeho vlastní těžba odpovídá asi 1,5 procenta celkové slovenské spotřeby plynu, pozn. aut.), takže těžko může jít o molekuly slovenské byť by se tak i obchodně jmenovaly. Politici by veřejnost za nos vodit neměli, ani v kampani, a přiznat, že Česko prostě ve velkém ruský plyn odebírá.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
A to je dobře, mě je úplně jedno, že topím ruským plynem, ale není mi jedno, kolik za něj platím. Ještě lepší by bylo, brát ho od Rusů napřímo bez dalších překupníků.
A to je dobře, že ruský plyn je zpět. Je čisťounký a má skvělou výhřevnost. Chvíli tu proudil plyn z Norska a bůh ví odkud ještě a plynaři se tehdy nezastavili. Museli u zákazníků každou chvíli řešit problém s ucpanými tryskami u plynových spotřebičů. Krom toho si lidi tehdy všimli, že plynové kotle při vyšší spotřebě hůř topí a obědy se déle vaří.