Nůžky ve výdělcích zaměstnanců placených z „eráru“ a těch sféry soukromé, kteří svojí prací a následně tedy daněmi na ty první vydělávají, se tudíž dále rozevřou. Loni zaměstnanci soukromé sféry v průměru pobírali o 3 500 korun nižší hrubý měsíční výdělek než státní zaměstnanci.
Je však třeba říci, že obě skupiny zaměstnanců nejsou zcela porovnatelné. Liší se strukturou pracovních míst a návaznými charakteristikami. Zaměstnanci placení z veřejných rozpočtů například vykazují v průměru vyšší kvalifikaci.
Například celá řada silně podprůměrně dobře placených manuálních činnost v průmyslu, stavebnictví i jinde je totiž doménou spíše sféry soukromé než veřejné. I tak však platí, že stav, kdy z veřejných rozpočtů „erár“ platí výdělky takřka 850 000 zaměstnancům, jako tomu bude příští rok, prostě není zdravý.
A zvláště ne tehdy, když tato masa pracovníků, odraz přebujelosti veřejného aparátu a jeho agend, bere v průměru znatelně více než ti, jejichž daně na ně vydělávají – a tyto nůžky se navíc ještě rozevírají.
V rámci konsolidace veřejných financí, potýkajících se stále s více než dvousetmiliardovým každoročním strukturálním schodkem, by mělo dojít k citelnější redukci počtu pracovníků placených z veřejných rozpočtů, což ovšem předpokládá také omezování agend státu či samospráv.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
