Hlavním důvodem, proč se situace na běžném účtu nevyvíjí v posledních měsících tak, jak jsme byli ještě nedávno zvyklí, jsou zhoršující se výsledky obchodní bilance. Tuzemský zahraniční obchod na straně exportu silně ovlivňují výpadky ve výrobě automobilového průmyslu, který zaujímá v tuzemském průmyslu, a tedy i exportu, dominantní roli. Na straně dovozu je vidět tlak ze strany vysokých cen dovážených surovin, které přispívají k rychlému zvyšování hodnoty importu.
Výrazně nižší jsou letos i přebytky bilance služeb, kde dochází k výraznému nárůstu plateb za služby poskytované v zahraničí. Naopak nic dramatického se neděje u dividend, které zaostávají i za loňskými hodnotami. Firmy pod zahraniční kontrolou v ČR stále ponechávají větší část svých zisků a nevyplácejí si je tak zatím ve formě dividend. Důvodem může být jednak potřeba vyšší likvidity nebo i zajímavé (kladné) úrokové sazby, které na účtech v ČR ve srovnání třeba s eurozónou získají.
Běžný účet platební bilance nejspíš i letos zůstane v mírném deficitu a nebude tak vytvářet dodatečný tlak na posilování koruny. Českou měnu však budou podporovat vyšší úrokové sazby, respektive úrokový diferenciál, který je na krátkém konci úrokové křivky na 23 letém maximu. Rozdíl mezi základní úrokovou sazbou České národní banky a Evropské centrální banky totiž dosahuje už 550 základních bodů a brzy se navíc opět rozšíří.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
