Vojtěch Bednář: Luxusu si začali užívat pohříchu i lidé, kteří by na něj nedosáhli

Rozhovor
Zaměstnanci si začínají vynucovat zvyšování mezd. Je to logické a pochopitelné. Hrozba ekonomického poklesu se iracionálně propisuje do jejich reakcí. Spotřebovávají ještě víc, protože si chtějí ještě užít. „Na Titaniku se taky ještě hrálo a tančilo, i když už se trošičku nakláněl,“ říká v rozhovoru Vojtěch Bednář, firemní sociolog a lektor.
„Firmy začínají mít potřebu více kontrolovat některé své zaměstnance a hledají cesty, jak je vrátit do kanceláří,“ říká Vojtěch Bednář. Foto: BH Securities

Jaké jsou nejčastější chyby, kterých se šéfové dopouštějí vůči svým zaměstnancům?
Jakmile začneme vztah mezi nadřízeným a podřízeným chápat jako boj, tak se dostáváme na místo, kde se nedá spolupracovat a kde na druhé straně čekáme někoho, koho musíme porazit. Když ale porazíte svoje zaměstnance, tak se stane to, že vám nezbude nikdo, kdo by dělal práci a budete muset najmout zatím ještě neporažené.
Stejně tak, když zaměstnanec porazí svého šéfa, tak najednou zjistí, že je bez práce, nebo že ta práce, která mu zbývá, je mnohem horší a je jí mnohem méně, než si doopravdy myslel. Základní princip je o tom, že potřebujeme spolupracovat. A to neznamená, že se máme rádi, neznamená to ani, že bychom spolu zašli na pivo, ale že dosahujeme výsledků, jichž dosahovat chceme.

Peníze jsou vždycky až na prvním místě, podle čeho ale poznáme dobré zaměstnání?
Kromě peněz jde taky o to, aby člověk měl bezpečí, měl místo, kam může chodit, měl kolem sebe zajímavé a srozumitelné lidi a perspektivu, kterou se může vydat.

Když má člověk toto všechno, je to fajn. Pokud ale budu brát zaměstnání jako boj, tak se dopouštím toho nejhoršího, čeho můžu, protože tím přicházím ani ne v první řadě o ty peníze, ale o všechno ostatní. Přicházím o to, že mám bezpečí se seberealizovat. Budu bojovat doma, budu bojovat v práci, budu bojovat celý život a nakonec mě stejně někdo porazí.

PSALI JSME:
Když šéf stresuje své okolí, je někdy lepší práci změnit

Pandemie covidu a nyní i válka na Ukrajině nás staví do pozice, že jsme museli a musíme rychle zavést obrovské změny. Jednou z nich je práce z domova. Ukazuje se ale, že není tak efektivní, jak by se zdálo. Firmy chtějí, aby se zaměstnanci vraceli zpátky. V některých firmách to ale naráží na odpor.
Celá řada šéfů na to nebyla zvyklá, protože se báli, že když svoje lidi neuvidí, tak oni se budou nejspíš flákat, ležet na gauči a nedělat nic. Teď firmy začínají mít potřebu více kontrolovat některé své zaměstnance a hledají cesty, jak je vrátit do kanceláří. Někteří si na to zvykli a brojí proti tomu (návratu).
Na začátku pomáhal velký exogenní stres, kterým byl virus, proti kterému jsme se museli všichni spolčit. Museli jsme následovat autority, lidi, kteří řekli, že se půjde tímto směrem. A i když se nám to třeba nelíbilo nebo to bolelo, tak jsme tím směrem šli. Dneska takový faktor nemáme.
Virus je tady samozřejmě pořád, ale vypadá, že je o něco krotší, takže už se tolik nebojíme, a najednou nám už autority nejsou zapotřebí. Říká se tomu pokles adherence a můžeme to pozorovat tehdy, když ten velký bubák trošku zmizí, když ďábelská tvář už není tak strašlivá a kdy je třeba hledat argumenty, cesty a důvody, proč by lidé měli pracovat právě tam, kde to potřebujeme.

PSALI JSME:
Skoro polovina lidí chce v nové práci fungovat na dálku

A jak to smysluplně zaměstnancům vysvětlit?
Pokud potřebujeme, aby pracovali ve firmě a vrátili se do kanceláře, tak argumenty jsou celkem jednoduché – naše práce je založena na tom, abychom spolupracovali, to znamená, že k naší práci potřebujeme i další lidi. Čím je práce kreativnější, tím většinou bývá důležitější taky spolupráce a on-line přenos není úplně optimální. Práce a spolupráce na místě je efektivnější a rychlejší.
Zaměstnavatelé by měli lidem nabídnout alternativu, jako jsou různé hybridní formy zaměstnávání, smart office a přechody z jednoho režimu do druhého. A propojit návrat s benefitem nebo s nějakým motivátorem, který je pro daného člověka důležitý. Motivátor je totiž daleko účinnější, než hrozba trestem, protože zvláště u kvalifikovanějších lidí a kreativců reálně hrozí riziko, že si řeknou o podmínky, a pokud je nedostanou, půjdou jinam.
Při odchodu na home office zase trpěla řada konzervativnějších a starších lidí, kteří příliš nechtěli a kteří se hybridního režimu báli. Vím o situaci, kde od jednoho velkého zaměstnavatele odešlo několik lidí jenom proto, že konkurence si naproti jejich dveřím postavila billboard, kde bylo napsáno, že lidé u nich budou pracovat za stejné peníze, dělat stejnou práci, ale budou mít vlastní kancelář. A řada lidí to vyslyšela a řekla si to je přesně to, co potřebují a že chtějí mít vlastní stůl, na kterém se nechtějí střídat jako posádka v ponorce na palandě.

PSALI JSME:
Hledáte novou práci? Nejste sami, změnu zvažuje více než polovina lidí

Zaměstnavatelé se od počítače střídají mnohem snáze, než ti, se kterými musíte fyzicky sedět, protože pak se těm lidem cítíš být zavázaný, jsou to přátelé. Pokud těch lidí potřebujeme přesvědčit víc, pak nejlepší je najít několik, kteří jsou nejochotnější spolupracovat, něco jim nabídnout, aby udělali to, co chceme. A potom přibrat několik dalších, kteří třeba nebyli tak ochotní na začátku.
A nakonec se najde těch pár morousů, na které vlastně ani nebudeme tlačit, ale kteří přijdou sami, a řeknou, že by se taky chtěli vrátit, ale chtějí mít jistotu a otevřené dveře, kdyby chtěli utéct zase zpátky. Pravděpodobnost, že to udělají, je v ten moment už minimální. V situaci, kdy nejsme vystavení exogennímu stresu, je tahání na odměnu daleko účinnější metodou, než zkoušet bič a snažit se o tvrdou autoritu.

V průběhu pandemie mnoho lidí dostávalo peníze za to, že neodvádělo svoji práci. Klesá u nás pracovní morálka?
Pokud bychom se podívali někdy do roku 2014-2015, tak té době už existovala velmi velká vlna hladu po lidech, hladu po zaměstnancích a týkala se v podstatě všech profesí, které si dovedeme představit, ale nejmarkantnějších byla u nízko kvalifikovaných pracovníků. To jsou operátoři výroby a logistiky a všechny dělnické profese.

PSALI JSME:
Kurzarbeit měl smysl v pandemii, nyní by byl házením peněz do černé díry

Byli to lidé, kterých byl nedostatek a mimochodem v některých oborech stále je nedostatek. Firmy rozšiřovaly své kapacity, a proto potřebovaly nový personál. A to se v jeden moment dělo ve všech oborech současně. Firmy si začaly velmi intenzivně konkurovat, pokud šlo o zaměstnavatelské nabídky. A ruku v ruce s tím šlo zvyšování mezd.
Zaměstnanci velmi výrazně tlačili na zvyšování fixních složek, a aby neexistovala vazba mezi výkonností a odměnou. Odměnu ale nemůžete dostávat jen za to, že do práce chodíte. Většina z nás tak opravdu seděla doma a ve svém volném čase jsme navíc nemohli využívat služeb, nemohli jsme nakupovat zboží, jak jsme byli zvyklí, restaurace i obchody byly zavřené.
A začaly se nám hromadit peníze. Začali jsme si užívat luxusu. A toho luxusu si začali užívat pohříchu i lidé, kteří by na něj za normálních okolností nedosáhli, to znamená dělnické a operátorské profese. Nic proti nim, jsou to profese, které jsou velmi důležité, ale jsou to profese, které jsou málo kvalifikované.

PSALI JSME:
Česko je především montovna. Zaměstnanec u pásu nebo na stavbě iPhone k práci nepotřebuje

Když se dostali do bubliny, kdy měli prostředky a kdy jejich práce byla výrazně nadstandardně hodnocena navíc s vysokým podílem fixní části mzdy, to znamená nezávisle na tom, jak dobře pracují, a kdy v řadě zvláště zahraničních firem vznikalo velké množství malých bonusů za to, že člověk přišel včas, že neodešel na kafe, že se usmívá – našli bychom tam spoustu různých a absurdních položek – tak v tomto finančním guláši mají lidé pocit, že je to něco, na co mají nárok.

Není divu, dnes se situace lidí významně mění, české rodiny i zaměstnavatele drtí vysoká inflace.
Zaměstnanci si začínají vynucovat zvyšování mezd. Je to logické a pochopitelné. Hrozba ekonomického poklesu se iracionálně propisuje do jejich reakcí. Spotřebovávají ještě víc, protože si chtějí ještě užít. Na Titaniku se taky ještě hrálo a tančilo, i když už se trošičku nakláněl. Lidé chtějí, aby jim ten pocit nějakou dobu vydržel, aby si ho pak aspoň pamatovali.
Tím nevědomky přispívají k tomu, že to s námi jde z kopce. Někde na konci se určitě nachází náprava stavu, který vznikl daleko dřív, než byl covid, stavu, který fakticky znamená, že se upřednostňuje hrubý pracovní výkon nad inovativností, a pohříchu, bohužel, také stavu, kdy lidé kteří na to nemají, si dovolili věci, které by si nepořídili. Teď se bojí, že o to můžou přijít a bojí se hodně nahlas.

Autor je spolupracovník redakce. Další jeho rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na Offline Štěpána Křečka
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
Dva ze tří Čechů mají zájem o čtyřdenní pracovní týden

Zavřít reklamu ×
    • Otázka zní jinak………jak je možné, že za to, že český dělnický špindíra mířil na německé zaměstnance a jejich zaměstnavatele raketami s atomovými hlavicemi, poté, co prohrál studenou válku neskončil ve sprchách. A proč spoluvlastník výrobních prostředků v ČSSR měl v roce 1989 dvacetinovou vejplatu proti vykořistovanému zaměstnaci v NSR. Nebo ještě jinak……proč je ČR nejdražší německá montovna na světě???? V žádné jiné německé montovně nemá nekvalifikovaná pracovní síla více peněz, než v ČR – počínaje Mwxiikem, přes Madarsko a Slovensko, až po Indii a Čínu.

    • Muj kolega v Bavorsku mel jako zaměstnanec oborou mzdu 1800€, ja jsem jako živnostník dnes na triapulnasobku, diky poptavce v Nizozemí. Už bych neměnil a zdaleka nejen kvůli financím. Ta svoboda volby je navykova, po letech praxe už mám potrebnou úroveň a prace me navíc baví, takže až na odloučení od rodné hroudy sama pozitiva.

  1. Clovek s absolutni nulovou pridanou hodnotou, ktery zde rozviji sve teorie o produktivite prace a pozivani luxusu, kde na jedne strane pise o home officu a druhym dechem do te skupiny micha pracovniky, kteri home office za zadnych okolnosti vyuzivat nemohou. Ja doufal, ze covid nas zbavi prave techto zcela zbytecnych lidi jako je autor clanku.

  2. Tak takové hloupé žvásty už jsem dlouho neslyšel. Buď hodný, makej, nic za to nechtěj. Chudáci mají mít svou bídu a králové své zlato. A proti těmto názorům je třeba co nejintenzivněji bojovat!!

    • Dobrý den. Vás se pane jen zeptám : pracoval jste někdy? To co je podle Vás práce je podle jiných jen parazitování. A nežijeme aby jsme pracovali ale pracujeme aby jsme žili. Věřím že někteří touží po feudalizmu a myslí si že jich se robota týkat nebude. Demokracie není usurpování si moci. Děkuji Vám za odpověď.

  3. Nejvíc mi vadí,že si tzv. luxusu užívají i lidé,kteří zásadně nepracují a žijí na úkor všech poctivě pracujících.Pro soc. dávky si jezdí drahými auty,dostávají zcela gratis drahé byty s dotovanými nájmy a bezpočet dalších soc. dávek,o kterých člověk,který maká denně ,,od nevidím,do nevidím “ ani netuší,že existují.Jistě všichni vědí,koho mám na mysli,a kdo je tady ,,diskiriminovaný „………

  4. Tady na východě ČR neznám žádné pracující žijící na vysoké noze…..Spíš jen lidi co mají problémy se starší ojetinou a starým domem.

  5. Naučme se rozlišovat mezi společenským přínosem a domnělým společenským významem. Je nemožné diskutovat s někým, kdo demokracii vnímá, jako alternativní spravedlnost.

  6. No to je vtip 😀
    Podnikový sociolog fňuká, jak si operátoři dopřávají údajného „luxusu“ protože jim za posledních deset let stoupla mzda z desítky na třicítku (podobně jako vzrostla většina výdajů). A i s onou třicítkou hrubého (24 tis. čistého), pokud žijete sami, dnes maximálně zaplatíte základní potřeby a prej že LUXUS XD.
    A to nemluvím o dělnících, kteří stále dělají za cca. 20tis. hrubého a že jich neznam málo.
    Jako vystudovaný sociolog (a v praxi HR a následně analytik) bych fakt moc rád viděl data, kterými je tato dojmologie podložená.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Zaměstnání

USA: Trh práce a růst mezd zřetelně zpomalují

Počet propuštěných zaměstnanců v technologickém sektoru, od Amazonu po Twitter, se celosvětově zvýšil na 135 000 v 850 společnostech a investoři se obávají recese způsobené bílými límečky. To je nepravděpodobné. …

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

„Lidé jsou jako přežraná lvice. Blahobyt jim vzal cíle i štěstí,“ říká Jágrův osobní kouč

Rozhovor
Od určité míry ekonomických parametrů pocit subjektivního štěstí a úspěchu přestane stoupat, a dokonce naopak začne klesat, říká v rozhovoru Marian Jelínek, sportovní psycholog a osobní kouč Jaromíra Jágra. Lidé podle něj chtějí cíl tak moc, že nemají problém podrazit kamaráda, ve jménu cíle a úspěchů vzít doping, podplatit tu či onu zakázku.

Vraťte mi moje peníze!

Poradna
Prý je to prakticky vyloučené. Ale vyprávějte to někomu, kdo se splete, přehlídne či překlepne a pošle peníze na …